Únor 2011

Čarodějův učeň

5. února 2011 v 10:45 | Kattyss |  Filmy, seriály

Čarodějův učeň

(The Sorcerer's Apprentice)

Délka:1hod 40min
Rok:2010
Země:USA
Popis:Balthazar Blake (Nicolas Cage) je čarodějným mistrem, který se v současném Manhattanu snaží ubránit město před svým úhlavním nepřítelem Maximem Horvathem (Alfred Molina). Balthazar na to ale sám nestačí a proto vyhledá pomoc Davea Stutlera (Jay Baruchel), zdánlivě obyčejného člověka, který v sobě ale ukrývá netušené možnosti, a učiní z něj navzdory jeho pochybám svého učně. Čaroděj svého nedobrovolného žáka v rychlosti zasvětí do základů tajného umění magie a kouzel a společně se tato neobvyklá dvojice pokouší s pomocí svých schopností postavit jedněm z nejagresivnějších - a nejzákeřnějších - čarodějů všech dob. Dave je nucen v sobě najít veškerou odvahu k tomu, aby jako Čarodějův učeň svůj výcvik přežil, zachránil město a získal srdce své vyvolené.


Film jsme mi líbil. Nicholas Cages opět zazářil,je dobře že tam jsou i neznámé tváře v hlavních rolích. Takže konečné hodnocení je to taková akční, dobrodružná, sci-fi/ fantasy, ale i pro občasé  zasmání.  





Buvol

2. února 2011 v 21:37 | Kattyss |  zvířata

Buvol africký

Wikipedie:Jak číst taxobox Buvol africký
Buvol africký
Buvol africký
Stupeň ohrožení
Vědecká klasifikace
Říše:živočichové (Animalia)
Kmen:strunatci (Chordata)
Třída:savci (Mammalia)
Řád:sudokopytníci (Artiodactyla)
Čeleď:turovití (Bovidae)
Podčeleď:tuři (Bovinae)
Rod:buvol (Syncerus)
Druh:buvol africký
Binomické jméno
Syncerus caffer
Sparrman, 1779
Poddruhy
  • Buvol africký kaferský (S. caffer caffer)
  • Buvol pralesní (S. caffer nanus)
  • Buvol africký krátkorohý (S. caffer brachyceros)
Buvol africký (Syncerus caffer), také zvaný buvol kaferský, je mohutný býložravec afrických savan, jeho domovinou jsou rozsáhlé oblasti na jih od Sahary. Patří do takzvané "velké pětky. " nejnebezpečnějších zvířat Afriky.


Popis

Buvol africký je podobný domácímu skotu. Je mohutně stavěný, končetiny jsou poněkud kratší. Obě pohlaví mají rohy.
Rozlišujeme dva poddruhy: větší, savanovou formu, buvola kaferského (S. caffer caffer) a menšího pralesního buvola, S. caffer nanus. Oba poddruhy se mezi sebou mohou křížit.
Buvol kaferský je nápadný svojí velikostí: v kohoutku dosahuje výšky 1,4 m - 1,7 m, délka těla může překračovat čtyři metry. Vzrostlý býk může vážit až 900 kilogramů, krávy jsou asi poloviční. Srst je tmavá až černá. Rohy mohou být dlouhé až 1 m.
Buvol pralesní je výrazně menší, v kohoutku jen 100 až 130 cm vysoký, délka těla se pohybuje okolo tří metrů a váha se pohybuje okolo 200 kg. Samice jsou opět menší než býci. Srst je červená. Rohy má krátké, celkově je stavba těla přizpůsobena pohybu v hustém porostu.

Rozšíření

Celá střední a západní Afrika, savany a deštné lesy. Buvol kaferský preferuje otevřené savany s travním porostem, buvol pralesní žije v primárním deštném pralese.

Způsob života

Buvoli vždy žijí ve stádech. Přestože buvol kaferský se někdy sdružuje do tisícihlavých stád, buvoli žijí v menších rodinných skupinách tvořených 20-30 jedinci. Mezi kravami panuje hierarchické uspořádání, na vrcholu ale stojí dospělí samci. Staří býci žijí odděleně.
Pasou se v noci, přes den odpočívají ve stínu. Savanoví buvoli dávají přednost územím, kde mají přístup k vodě a mohou se chladit válením se ve vodě nebo v bahně.
Buvoli afričtí
Rozloha domovského okrsku jednoho stáda záleží na jeho velikosti, pohybuje se od 60 do 1000 čtverečních kilometrů.
Rozmnožování je vázáno na cykly období sucha a dešťů. Kráva je březí 340 dní, tele přichází na svět po období deštů, kdy je hojnost potravy. Po pěti až 15 měsících je odstaveno, s matkou zůstává až dva roky.
Buvoli jsou silná a rychlá zvířata, dokážou běžet rychlostí až 55 km/h a útočícímu predátorovi se urputně brání. Jediným přirozeným nepřítelem dospělého buvola je lev, telata někdy padnou za oběť hyenám.

Taxonomie

Buvol africký je jediným zástupcem rodu Syncerus. Asijský domestikovaný buvol domácí a ostatní asijští buvoli proto nejsou jeho blízkými příbuznými.


Buvol pralesní

Wikipedie:Jak číst taxobox Buvol pralesní
Buvol pralesní
Buvol pralesní
Vědecká klasifikace
Říše:Živočichové (Animalia)
Kmen:Strunatci (Chordata)
Třída:savci (Mammalia)
Řád:Sudokopytníci (Artiodactyla)
Čeleď:turovití (Bovidae)
Podčeleď:Tuři (Bovinae)
Rod:Buvol africký (Syncerus caffer)
Druh:Buvol pralesní (S. caffer nanus)
Binomické jméno
Syncerus caffer nanus
Boddaert, 1785
Buvol pralesní (Syncerus caffer nanus) africký tur. Je nejmenším poddruhem buvola afrického. Jeho přirozeným domovem jsou africké rovníkové pralesy, kde se živí zejména travami. Jeho hlavním přirozeným nepřítelem je levhart skvrnitý.


Krokodýl 2

1. února 2011 v 18:54 | Kattyss |  zvířata

Krokodýl americký 

Wikipedie:Jak číst taxobox Krokodýl americký
Krokodýl americký v Manzanille, Jalisco, Mexiko.
Krokodýl americký v Manzanille, Jalisco, Mexiko.
Stupeň ohrožení
Vědecká klasifikace
Říše:živočichové (Animalia)
Kmen:strunatci (Chordata)
Podkmen:obratlovci (Vertebrata)
Třída:plazi (Reptilia)
Nadřád:archosauři (Archosauria)
Řád:krokodýli (Crocodylia)
Čeleď:krokodýlovití (Crocodylidae)
Rod:krokodýl (Crocodylus)
Binomické jméno
Crocodylus acutus
(Cuvier, 1807)
Rozšíření krokodýla amerického (zeleně).
Rozšíření krokodýla amerického (zeleně).
Krokodýl americký (Crocodylus acutus) je nejrozšířenějším ze čtyř druhů amerických krokodýlů. Obývá pobřeží Atlantského a Tichého oceánu na území Belize, Kolumbie, Kostariky, Dominikánské republiky, Ekvádoru, El Salvadoru, Guatemaly, Haiti, Hondurasu, Nikaragui, Mexika, Panamy, Peru, Spojených států a Venezuely (viz mapka). Množí se také na Kubě, Jamajce a Hispaniole. Ve Floridě v USA je počet volně žijících krokodýlů amerických odhadován na zhruba 2000 jedinců. Díky ilegálnímu lovu a ztrátě svého přirozeného biotopu je v mnoha oblastech krokodýl americký považován za ohroženého. Oficiálně je však v Červeném seznamu IUCN zařazen do kategorie zranitelných druhů .

Popis

Krokodýl americký má podobně jako všichni krokodýlovití čtyři krátké a silné končetiny, dlouhý a silný ocas, tělo i ocas pokrytý řadami tvrdých desek a silné a velké čelisti, které potřebuje při trhání potravy. Oči chrání zvláštní blány a stejně jako nozdry a uši jsou umístěny na vrcholu hlavy, což umožňuje, aby mohl zůstat zbytek těla skrytý pod vodou.
Jeho tmavě hnědé až načernalé zbarvení mu umožňuje splývat s vodou a překvapit tak svou kořist až neuvěřitelnou rychlostí. Je vůbec jedním z největších krokodýlů, jelikož samci dosahují délky až 5 m a hmotnosti 180-450 kg .
Krokodýl americký bývá poměrně často zaměňován s aligátorem severoamerickým, zvláště díky stejnému zbarvení, velikosti a areálu rozšíření. Spolehlivým odlišným znakem je jejich čenich, který má u aligátorů tvar písmena U a čenich krokodýlů připomíná spíše písmeno V. U čenichu však existuje i jiná, spolehlivá charakteristika. Pokud má aligátor tlamu zavřenou, jdou vidět pouze horní zuby, zato u krokodýla jdou vidět s uzavřené tlamy jak zuby horní, tak dolní.

Způsob života

Biotop

Obývá převážně sladkovodní, případně poloslané až slané vodní plochy jako jsou ústí řek, slaná jezera (zvláště jezero Enriquillo v Dominikánské republice), ale hlavně mangrové bažiny. Občas ho můžeme zahlédnout také v moři.

Potrava

Krokodýl americký se vydává za potravou v noci a loví především ryby a jiné vodní druhy živočichů jako jsou želvy a krabi, občas uloví i různé druhy ptáků. Ve více zalidněných oblastech má na svědomí časté zmizení domácích zvířat (převážně koz a ovcí). Mláďata se živí podobně jako u ostatních krokodýlů různými malými vodními bezobratlými. U krokodýla amerického bylo zaznamenáno již několik útoků na člověka, např. v Kostarice nebo v Guatemale nejsou zprávy o napadení člověka tímto druhem příliš ojedinělé. Útoky však nejsou tak časté a strašné jako u jeho větších a agresivnějších příbuzných krokodýla nilského nebo mořského.

Rozmnožování

Období hnízdění probíhá během období sucha a období námluv může být velice dlouhé, často i dva měsíce. Samice krokodýlů amerických si pro kladení vajec většinou vyhrabávají prohlubeň v zemi, ale pokud jsou vhodná místa pro tento typ hnízd zabraná či nedostupná, postaví samice většinou kopcovitá hnízda z jakéhokoliv přístupného rostlinného materiálu. Samice musí místo pro své hnízdo vybírat pečlivě, jelikož vody podél řek a bažin stoupají a časté záplavy způsobují na mláďatech vysokou úmrtnost. Proto si samice hnízda staví v období sucha, kdy jsou záplavy takřka minimální. V hnízdě je minimálně 20, častěji však 30 až 60 poměrně velkých vajec.
Líhnutí mláďat, které se koná zhruba po 90 dnech po kladení, přichází spolu s obdobím dešťů a mláďata měří po narození asi 25 cm. Míra rodičovské péče se jeví jako proměnná, jelikož některé samice jeví o ochranu hnízda poměrně menší zájem než druhá skupina samic, která u něj tráví většinu času, pomáhá co nejrychleji mláďatům z hnízd a aktivně je následně brání před jejich největšími predátory, které představují ptáci, divoké kočky a dokonce i velké druhy ryb. Samice mláďata opouští velice brzy - hned několik dnů po vylíhnutí

Krokodýl čelnatý

Wikipedie:Jak číst taxobox Krokodýl čelnatý
Krokodýl čelnatý v ZOO Bristol.
Krokodýl čelnatý v ZOO Bristol.
Stupeň ohrožení
Vědecká klasifikace
Říše:živočichové (Animalia)
Kmen:strunatci (Chordata)
Podkmen:obratlovci (Vertebrata)
Třída:plazi (Reptilia)
Řád:krokodýli (Crocodilia)
Čeleď:krokodýlovití (Crocodylidae)
Rod:Osteolaemus
Binomické jméno
Osteolaemus tetraspis
Cope, 1861
Rozšíření krokodýla čelnatého.
Rozšíření krokodýla čelnatého.
Poddruhy
O. t. tetraspis Wermuth & Mertens (1961)
O. t. osborni (Schmidt (1919)) Wermuth & Mertens (1961)
Krokodýl čelnatý či krokodýl pralesní (Osteolaemus tetraspis) je jeden ze tří žijících zástupců čeledi krokodýlovitých žijící v Africe; jediný zástupce rodu Osteolaemus. Obývá převážně tropické oblasti Západní a západ Střední Afriky v rozmezí od Senegalu až k Angole, kde žije ve vodních tocích a jezerech. Rozeznáváme u něj dva poddruhy, poddruh O. t. tetraspis (krokodýl západoafrický) obývá spíše západní území areálu rozšíření, poddruh O. t. osborni (krokodýl osbornský) obývá tropické deštné lesy republiky Kongo.


Popis

Krokodýl čelnatý je nejmenší žijící krokodýl na světě a svým vzhledem připomíná spíše kajmana. Tělo dospělého jedince dosahuje délky kolem 1,5 m, občas může přesáhnout i hranici 1,7 m. Dospělci jsou na zádech zbarveni tmavě, nejčastěji černě, na bocích bývají občasné žluté skvrny, které však nejsou tak výrazné a časté jako u mláďat, která je mají i na hlavě a ocasu a která mají záda zbarvena obvykle hnědě. Břicho je jak u dospělců, tak u mláďat světlejší, nejčastěji do žlutava. Často bývá zaměňován se vzhledově podobným kajmanem černým (Melanosuchus niger).
V důsledku své malé velikosti a zvýšené bezbrannosti vůči svým predátorům má tento druh krokodýla silně obrněný krk, záda i ocas. Nápadný je i jeho dlouhý a široký čenich a nápadně vystouplé čelo, podle kterého získal i český název.

Ekologie a chování

Krokodýl čelnatý je pomalý plaz s převážně noční aktivitou. Jelikož je velice plachý, spatřit ho v přírodě je poměrně vzácnosností. Jako ostatní krokodýli je masožravec a živí se savci, velkými bezobratlými, převážně pak korýši. Pokud není dostatek jeho hlavní potravy, nepohrdne ani mršinou. Pokud se vydají za potravou, nevzdalují se až na výjimky příliš daleko od vody.
Krokodýl čelnatý je samotářský živočich, který přes den odpočívá většinou pod velkými kameny nebo v prohlubních, které si v zemi dělá. Jednotlivci, kteří k tomu postrádají správné podmínky většinou odpočívají mezi kořeny stromů, které se vyskytují v blízkosti místa, kde žijí.

Rozmnožování

Krokodýl čelnatý vyhledává společnost pouze v období páření. Samice staví kopcovitá hnízda na počátku období sucha, zhruba v rozmezí mezi květnem a červnem. Hnízdo je umístěné poblíž vody a tvoří ho hromada mokré, rozpadající se vegetace, která spolehlivě inkubuje vejce díky teplu vytvářeném hnijícím rostlinným materiálem. Samice kladou malé množství, nejčastěji kolem 10 vajec, ve výjimečných případech jich může v hnízdě být i 20. Mláďata se líhnou zhruba po 85 až 105 dních a po narození měří kolem 28 cm. Matka svá mláďata střeží jak v období inkubace, tak i neurčitou dobu po narození. Čerstvě narozená mláďata mají celou škálu přirozených predátorů, zvláště pak ptáků, větších ryb, savců a plazů, ale i jiných a větších druhů krokodýlů.
Krokodýl čelnatý v zoologické zahradě v Düseldorfu

Ochrana

V současné době krokodýli čelnaté nejvíce ohrožuje ilegální lov pro maso a hromadná ztráta jejich přirozeného biotopu, kterou způsobuje masivní odlesňování. Není však zdaleka tak ohrožený jako ostatní obyvatelé pralesa, jelikož několik populací obývá poměrně rozsáhlé území.
Ačkoli se vybrané kůže krokodýlů čelnatých používají v místních výrobnách kožených výrobků, není jeho kůže příliš kvalitní, což způsobuje i poměrně malý zájem o chov tohoto druhu v zajetí.

Kam do ZOO

V České republice chovají krokodýla čelnatého následující zoologické zahrady:

Krokodýl siamský

Wikipedie:Jak číst taxobox Krokodýl siamský
Popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení
Vědecká klasifikace
Říše:živočichové (Animalia)
Kmen:strunatci (Chordata)
Podkmen:obratlovci (Vertebrata)
Třída:plazi (Reptilia)
Nadřád:archosauři (Archosauria)
Řád:krokodýli (Crocodylia)
Čeleď:krokodýlovití (Crocodylidae)
Rod:krokodýl (Crocodylus)
Binomické jméno
Crocodylus siamensis
Schneider, 1801
Rozšíření krokodýla siamského (zeleně).
Rozšíření krokodýla siamského (zeleně).
Krokodýl siamský (Crocodylus siamensis) je sladkovodní krokodýl původně obývající Indonésii (Borneo a možná Jávu), Brunej, východní Malajsii, Laos, Barmu, Thajsko a Vietnam. V současné době je však krikicky ohrožený a v mnoha těchto oblastech již vyhuben.
V přírodě preferuje pomalu tekoucí vody zvláště pak bažiny, řeky a některá jezera. Krokodýl siamský je středně velký krokodýl. Samci obvykle nepřekročí délku těla 3 m, občas mohou tuto hranici přesáhnout a dosáhnout tak max. 4 m. V zajetí však vzniklo několik kříženců, kteří mohou měřit i více. Dospělci jsou zbarveni tmavě hnědě s černými pruhy a skvrnami na těle i ocase. Mláďata jsou dospělcům poměrně podobná, jsou zlatavohnědě zbarvena s černými pruhy na ocase i těle. Dospělci se od nedospělých kusů liší i širším čenichem.
O způsobu života krokodýla siamského toho víme opravdu málo a většina poznatků pochází s poměrně složitého chovu. Loví převážně ryby k čemuž má přizpůsobený i dlouhý čenich, ale také obojživelníky, plazi a možná i savce. Zvířata dosahují pohlavní dospělosti zhruba v deseti letech. Krokodýl siamský si staví kopcovité hnízdo asi mezi dubnem a červnem a samice do něj klade zhruba 20 až 50 vajec. Inkubační doba trvá zhruba 80 dní a po úzkostlivém volání samice mláďata vysvobozuje z hnízda a přenáší k vodě. Jak dlouho a zda-li vůbec střeží matka svá mláďata po narození není jasné.

Ohrožení

Kvůli přílišnému lovu a masivní ztrátě lokalit patří krokodýl siamský mezi kriticky ohrožené druhy. Již v roce 1992 byl považován za vyhynulého a od té doby četné průzkumy a záznamy prokázaly přítomnost menší populace v Thajsku (čítající zřejmě dva jednotlivce), Vietnamu (zhruba méně než 100 jednotlivců) a větší populaci v Barmě a Laosu. V březnu roku 2005 ochránci přírody nalezli hnízdo s mláďaty krokodýla siamského v jižním Laosu v provincii Savannakhet. Naopak nejsou k nalezení žádné nedávné záznamy o existenci krokodýla siamského v Malajsii, Bruneji a Indonésii. Počet krokodýlů simských žijících ve volné přírodě se pohybuje zhruba kolem 5000 jednotlivců. Mnoho krokodýlů chovaných v zajetí jsou kříženci s krokodýlem mořským, ale je tu i několik "čistých" jednotlivců, kteří se chovají v několika krokodýlích rezervacích, zvláště pak v Thajsku.
V Thajském národním parku Bang Sida poblíž Kambodže existuje velice důležitý projekt zabývající se reintrodukcí krokodýlů siamských zpět do přírody. Díky tomuto projektu bylo do volné přírody, konkrétně do vzdálené a pro návštěvníka nedostupné řeky vypuštěno několik mladých krodýlů siamských

Krokodýl 1

1. února 2011 v 18:53 | Kattyss |  zvířata

Krokodýl nilský

Wikipedie:Jak číst taxobox Krokodýl nilský
Krokodýl nilský
Krokodýl nilský
Stupeň ohrožení
Vědecká klasifikace
Říše:Živočichové (Animalia)
Kmen:Strunatci (Chordata)
Podkmen:obratlovci (Vertebrata)
Třída:plazi (Reptilia)
Řád:krokodýli (Crocodilia)
Čeleď:krokodýlovití (Crocodylidae)
Rod:krokodýl (Crocodylus)
Druh:Krokodýl nilský (Crocodylus niloticus)
Binomické jméno
Crocodylus niloticus
Laurenti, 1768
oblast rozšíření krokodýla nilského
oblast rozšíření krokodýla nilského
Krokodýl nilský (latinsky Crocodylus niloticus) je jeden z nejznámějších krokodýlů v Africe. Jeho název pochází z řečtiny. Slovo crocodylus znamená dlážděný červ, nilocticus zase z Nilu, čili dlážděný červ z nilu.

Výskyt

Krokodýl nilský žije téměř po celé Africe. Vyskytuje se všude kde se nachází voda např. močály, potoky, řeky, jezírka.

Popis

Krokodýl nilský je zbarven šedozelenou barvou a je relativně mohutný. Mezi prsty má plovací blány. Jeho ocas i hřbet je pokrytý výstupky. Hlava je úzká a dlouhá. Krokodýl nilský má 64 až 68 ostrých zubů muže s nimi jen kousat, ne žvýkat. Samec je podstatně větší než samice. Krokodýl nilský ve vodě plave díky mohutného ocasu který se hodí i k lovu. Druh většinou žije samostatně někdy i ve skupinách. Samci jsou agresivní a zabíjí i jiné krokodýly a mláďata. Rekordní délka krokodýla nilského je mezi 6 a 7 metry roku 2007 pozorovaný exemplář pojmenovaný Gustav a za dobrých podmínek se tento druh dožije nad sto let. V č.r. můžeme navštívit krokodýlí farmu ve Velkém Karlově na Znojemsku kde se nachází cca 240 krokodýlů nilských,ve všední dny jsou prohlídky každou celou hodinu.

Potrava

Krokodýl je dobrý lovec. Jeho oběti tvoří plazi, savci a ptáci. Díky svému ocasu dokáže vystřelit nad vodu a ulovit ptáka na větvi. Taktéž může chytit antilopy, jiné krokodýly, buvoly, lvy, gepardy nebo pakoně. V některých případech dokáže ulovit i malého slona nebo hrocha. Jeho velkou nevýhodou je to, že nemůže kousat, proto kusy masa polyká celé. Krokodýl má v čelistech neuvěřitelný stisk, dokáže jimi vyvinout sílu až 13 kN.

Rozmnožování

V období páření samice vydávají hluboké zvuky. Po páření si samice vykope díru hlubokou cca 50 cm do ní naklade 20 až 80 vajec dle velikosti samice. Vejce jsou velké cca 8 x 6 cm. Vejce zahrabává. Po dobu inkubace jámu hlídá před predátory jako jsou lidé, hyeny atd. Když se vylíhnou tak vydávají zvuky které přivolají samici nebo také predátora. Poté je matka odnáší do vody. Mláďata se poté rychle osamostatní.

Charakteristika

Krokodýl nilský je tmavě olivový až šedý s příčnými tmavšími páskami. Za horka vychází na břeh a sluní se. Má dlouhé čelisti a zuby vyčnívající z tlamy, i když je zavřená. Jako ostatní členové řádu Crocodylia může kousat, ale nemůže žvýkat potravu. Není to druh vhodný pro domácí chov.

Krokodýl mořský 

Wikipedie:Jak číst taxobox Krokodýl mořský
Popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení
Vědecká klasifikace
Říše:živočichové (Animalia)
Kmen:strunatci (Chordata)
Podkmen:obratlovci (Vertebrata)
Třída:plazi (Reptilia)
Řád:krokodýli (Crocodilia)
Čeleď:krokodýlovití (Crocodylidae)
Rod:krokodýl (Crocodylus)
Binomické jméno
Crocodylus porosus
Schneider, 1821
mapa rozšíření
mapa rozšíření
Krokodýl mořský (Crocodylus porosus Schneider, 1821) je největší z dnes žijících krokodýlů a zároveň je dnes největším a nejmohutnějším plazem na světě. Dosahuje délky přes šest metrů (nepotvrzené rekordní exempláře údajně až 10 metrů) a hmotnosti více než jedné tuny. Největší řádně změřený jedinec dosahoval délky 6,3 metru a hmotnosti asi 1,2 tuny.
Obývá jižní a jihovýchodní Asii včetně Indonésie a objevuje se až u pobřeží severní Austrálie. Libuje si v mořích s teplejší vodou, nejraději ve vodách Indického a Tichého oceánu mezi Indií a Austrálii. Některé exempláře byly pozorovány na širém moři až tisíc kilometrů od břehů.
Přestože má na zadních končetinách mezi prsty plovací blány, tak je k plavání nepoužívá a plave pomocí vlnění svalnatého ocasu.
Je to nebezpečný dravec, při útoku dospělého jedince na člověka bývají zranění smrtelná, ročně má na svědomí zhruba 300 lidských životů. Dnes již není na pokraji vyhynutí. Lovci usilují o opětovné povolení lovu. Jeho vzácná kůže se využívá pro výrobu luxusních bot a kabelek. Po mase je poptávka v Asii.



































Krokodýl Johnstonův 

Wikipedie:Jak číst taxobox krokodýl Johnstonův
Krokodýl Johnstonův
Krokodýl Johnstonův
Vědecká klasifikace
Říše:živočichové (Animalia)
Kmen:strunatci (Chordata)
Podkmen:obratlovci (Vertebrata)
Třída:plazi (Reptilia)
Řád:krokodýli (Crocodilia)
Podřád:(Eusuchia)
Čeleď:krokodýlovití (Crocodylidae)
Podčeleď:(Crocodylinae)
Rod:krokodýl (Crocodylus)
Druh:krokodýl Johnstonův (C. johnsoni)
Binomické jméno
Crocodylus johnsoni
(Krefft, 1873)
areál rozšíření krokodýla Johnsonova
areál rozšíření krokodýla Johnsonova
Krokodýl Johnstonův (Crocodylus johnsoni Krefft, 1873) nazývaný též krokodýl australský je druh sladkovodních krokodýlů žijící na severním pobřeží Austrálie.

Synonyma

  • Crocodylus johnstoni Krefft, 1873

Popis

Oproti jiným druhům krokodýlů má delší končetiny, které mu společně s pružným ocasem umožňují rychlý pohyb po souši i na delší vzdálenosti. Tato vlastnost je důležitá v období sucha, kdy vysychají celé řeky a krokodýl johnsonův se může z vysychajícího jezírka přesunout.

Areál rozšíření

Krokodýl Johnsonův se vyskytuje v řekách na severním pobřeží Austrálie.


































Krokodýl filipínský

Wikipedie:Jak číst taxobox Krokodýl filipínský
Popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení
Vědecká klasifikace
Říše:živočichové (Animalia)
Kmen:strunatci (Chordata)
Podkmen:obratlovci (Vertebrata)
Třída:plazi (Reptilia)
Řád:krokodýli (Crocodylia)
Čeleď:krokodýlovití (Crocodylidae)
Rod:krokodýl (Crocodylus)
Binomické jméno
Crocodylus mindorensis
Schmidt, 1935
Rozšíření krokodýla filipínského (zeleně).
Rozšíření krokodýla filipínského (zeleně).
Krokodýl filipínský (Crocodylus mindorensis) je druh krokodýla obývající pouze malá jezera a rybníky, malé říční přítoky a močály na Filipínách. Je znám i pod názvy mindorský krokodýl nebo filipínský sladkovodní krokodýl. V současné době je na Filipínách lov krodokýlů filipínských přísně zakázán, ale i přesto je stále ohrožován ničením svého přirozeného biotopu, vybíráním hnízd, ale také lovením ryb pomocí dynamitu , díky čemuž je v Červeném seznamu IUCN zařazen do kategorie kriticky ohrožených druhů. Patří vůbec mezi nejvíce ohrožované druhy na Filipínách. Odhaduje se, že ve volné přírodě žije již pouze 200 dospělých jedinců schopných rozmnožování . Ochranu v současné době provozuje filipínská Mabuwajská nadace  a Společnost pro ochranu krokodýlů a zoologický institut HerpaWorld v Mindoru .
Krokodýl filipínský nedorůstá takových rozměrů jako krokodýlové obývající slané vody a pocházející ze stejné oblasti, zato společným znakem je relativně široký čenich a vysoce obrněné tělo. Je to poměrně malý krokodýl, jelikož délka těla samců většinou nepřesáhne 3 m, samice jsou mírně menší. Mláďata jsou tmavě zbarvena, dospělci jsou obvykle zlatohnědí. Až do nedávna byl krokodýl filipínský také považován za poddruh krokodýla novoguinejského (Crocodylus novaeguinae) .O způsobu života krokodýla filipínského toho příliš mnoho nevíme. Živí se hlavně bezobratlími, občas i malými obratlovci. Samice staví relativně malé (1,5 na šířku × 0,5 m na výšku) kopcovité hnízdo, do kterého snese 7 až 20 vejcí. Inkubační doba trvá zhruba 85 dní a samice mláďatům poskytuje rodičovskou péči.