Krokodýl americký
Krokodýl americký (
Crocodylus acutus) je nejrozšířenějším ze čtyř druhů
amerických krokodýlů. Obývá pobřeží
Atlantského a
Tichého oceánu na území
Belize,
Kolumbie,
Kostariky,
Dominikánské republiky,
Ekvádoru,
El Salvadoru,
Guatemaly,
Haiti,
Hondurasu,
Nikaragui,
Mexika,
Panamy,
Peru,
Spojených států a
Venezuely (viz
mapka). Množí se také na
Kubě,
Jamajce a
Hispaniole. Ve
Floridě v
USA je počet volně žijících krokodýlů amerických odhadován na zhruba 2000 jedinců. Díky ilegálnímu lovu a ztrátě svého přirozeného biotopu je v mnoha oblastech krokodýl americký považován za ohroženého. Oficiálně je však v
Červeném seznamu IUCN zařazen do kategorie zranitelných druhů .
Popis
Krokodýl americký má podobně jako všichni
krokodýlovití čtyři krátké a silné končetiny, dlouhý a silný ocas, tělo i ocas pokrytý řadami tvrdých desek a silné a velké čelisti, které potřebuje při trhání potravy.
Oči chrání zvláštní blány a stejně jako nozdry a uši jsou umístěny na vrcholu hlavy, což umožňuje, aby mohl zůstat zbytek těla skrytý pod vodou.
Jeho tmavě hnědé až načernalé zbarvení mu umožňuje splývat s vodou a překvapit tak svou kořist až neuvěřitelnou rychlostí. Je vůbec jedním z největších krokodýlů, jelikož samci dosahují délky až 5 m a
hmotnosti 180-450 kg .
Krokodýl americký bývá poměrně často zaměňován s
aligátorem severoamerickým, zvláště díky stejnému zbarvení, velikosti a areálu rozšíření. Spolehlivým odlišným znakem je jejich čenich, který má u aligátorů tvar písmena U a čenich krokodýlů připomíná spíše písmeno V. U čenichu však existuje i jiná, spolehlivá charakteristika. Pokud má aligátor tlamu zavřenou, jdou vidět pouze horní zuby, zato u krokodýla jdou vidět s uzavřené tlamy jak zuby horní, tak dolní.
Způsob života
Biotop
Obývá převážně sladkovodní, případně poloslané až slané vodní plochy jako jsou ústí
řek, slaná
jezera (zvláště jezero
Enriquillo v Dominikánské republice), ale hlavně mangrové
bažiny. Občas ho můžeme zahlédnout také v
moři.
Potrava
Krokodýl americký se vydává za potravou v noci a loví především
ryby a jiné vodní druhy živočichů jako jsou
želvy a
krabi, občas uloví i různé druhy
ptáků. Ve více zalidněných oblastech má na svědomí časté zmizení domácích zvířat (převážně
koz a
ovcí). Mláďata se živí podobně jako u ostatních krokodýlů různými malými vodními
bezobratlými. U krokodýla amerického bylo zaznamenáno již několik útoků na
člověka, např. v Kostarice nebo v Guatemale nejsou zprávy o napadení člověka tímto druhem příliš ojedinělé. Útoky však nejsou tak časté a strašné jako u jeho větších a agresivnějších příbuzných
krokodýla nilského nebo
mořského.
Rozmnožování
Období hnízdění probíhá během období sucha a období námluv může být velice dlouhé, často i dva měsíce. Samice krokodýlů amerických si pro kladení
vajec většinou vyhrabávají prohlubeň v zemi, ale pokud jsou vhodná místa pro tento typ hnízd zabraná či nedostupná, postaví samice většinou kopcovitá hnízda z jakéhokoliv přístupného rostlinného materiálu. Samice musí místo pro své hnízdo vybírat pečlivě, jelikož vody podél řek a bažin stoupají a časté záplavy způsobují na mláďatech vysokou úmrtnost. Proto si samice hnízda staví v období sucha, kdy jsou záplavy takřka minimální. V hnízdě je minimálně 20, častěji však 30 až 60 poměrně velkých vajec.
Líhnutí mláďat, které se koná zhruba po 90 dnech po kladení, přichází spolu s obdobím dešťů a mláďata měří po narození asi 25 cm. Míra rodičovské péče se jeví jako proměnná, jelikož některé samice jeví o ochranu hnízda poměrně menší zájem než druhá skupina samic, která u něj tráví většinu času, pomáhá co nejrychleji mláďatům z hnízd a aktivně je následně brání před jejich největšími
predátory, které představují ptáci,
divoké kočky a dokonce i velké druhy ryb. Samice mláďata opouští velice brzy - hned několik dnů po vylíhnutí
Krokodýl čelnatý
Popis
Krokodýl čelnatý je nejmenší žijící krokodýl na světě a svým vzhledem připomíná spíše
kajmana. Tělo dospělého jedince dosahuje délky kolem 1,5 m, občas může přesáhnout i hranici 1,7 m. Dospělci jsou na zádech zbarveni tmavě, nejčastěji černě, na bocích bývají občasné žluté skvrny, které však nejsou tak výrazné a časté jako u mláďat, která je mají i na hlavě a ocasu a která mají záda zbarvena obvykle hnědě. Břicho je jak u dospělců, tak u mláďat světlejší, nejčastěji do žlutava. Často bývá zaměňován se vzhledově podobným
kajmanem černým (
Melanosuchus niger).
V důsledku své malé velikosti a zvýšené bezbrannosti vůči svým predátorům má tento druh krokodýla silně obrněný krk, záda i ocas. Nápadný je i jeho dlouhý a široký čenich a nápadně vystouplé čelo, podle kterého získal i český název.
Ekologie a chování
Krokodýl čelnatý je pomalý plaz s převážně noční aktivitou. Jelikož je velice plachý, spatřit ho v přírodě je poměrně vzácnosností. Jako ostatní krokodýli je
masožravec a živí se
savci, velkými
bezobratlými, převážně pak
korýši. Pokud není dostatek jeho hlavní potravy, nepohrdne ani mršinou. Pokud se vydají za potravou, nevzdalují se až na výjimky příliš daleko od vody.
Krokodýl čelnatý je samotářský živočich, který přes den odpočívá většinou pod velkými kameny nebo v prohlubních, které si v zemi dělá. Jednotlivci, kteří k tomu postrádají správné podmínky většinou odpočívají mezi kořeny stromů, které se vyskytují v blízkosti místa, kde žijí.
Rozmnožování
Krokodýl čelnatý vyhledává společnost pouze v období páření. Samice staví kopcovitá hnízda na počátku období sucha, zhruba v rozmezí mezi
květnem a
červnem.
Hnízdo je umístěné poblíž vody a tvoří ho hromada mokré, rozpadající se vegetace, která spolehlivě inkubuje vejce díky teplu vytvářeném hnijícím rostlinným materiálem. Samice kladou malé množství, nejčastěji kolem 10
vajec, ve výjimečných případech jich může v hnízdě být i 20. Mláďata se líhnou zhruba po 85 až 105 dních a po narození měří kolem 28 cm. Matka svá mláďata střeží jak v období inkubace, tak i neurčitou dobu po narození. Čerstvě narozená mláďata mají celou škálu přirozených
predátorů, zvláště pak
ptáků, větších
ryb,
savců a
plazů, ale i jiných a větších druhů krokodýlů.
Krokodýl čelnatý v zoologické zahradě v Düseldorfu
Ochrana
V současné době krokodýli čelnaté nejvíce ohrožuje ilegální lov pro
maso a hromadná ztráta jejich přirozeného biotopu, kterou způsobuje masivní odlesňování. Není však zdaleka tak ohrožený jako ostatní obyvatelé pralesa, jelikož několik populací obývá poměrně rozsáhlé území.
Ačkoli se vybrané kůže krokodýlů čelnatých používají v místních výrobnách kožených výrobků, není jeho kůže příliš kvalitní, což způsobuje i poměrně malý zájem o chov tohoto druhu v zajetí.
Kam do ZOO
Krokodýl siamský
V přírodě preferuje pomalu tekoucí vody zvláště pak
bažiny,
řeky a některá
jezera. Krokodýl siamský je středně velký krokodýl. Samci obvykle nepřekročí délku těla 3 m, občas mohou tuto hranici přesáhnout a dosáhnout tak max. 4 m. V zajetí však vzniklo několik kříženců, kteří mohou měřit i více. Dospělci jsou zbarveni tmavě hnědě s černými pruhy a skvrnami na těle i ocase. Mláďata jsou dospělcům poměrně podobná, jsou zlatavohnědě zbarvena s černými pruhy na ocase i těle. Dospělci se od nedospělých kusů liší i širším čenichem.
O způsobu života krokodýla siamského toho víme opravdu málo a většina poznatků pochází s poměrně složitého chovu. Loví převážně
ryby k čemuž má přizpůsobený i dlouhý čenich, ale také
obojživelníky,
plazi a možná i
savce. Zvířata dosahují pohlavní dospělosti zhruba v deseti letech. Krokodýl siamský si staví kopcovité hnízdo asi mezi
dubnem a
červnem a samice do něj klade zhruba 20 až 50
vajec. Inkubační doba trvá zhruba 80 dní a po úzkostlivém volání samice mláďata vysvobozuje z hnízda a přenáší k vodě. Jak dlouho a zda-li vůbec střeží matka svá mláďata po narození není jasné.
Ohrožení
Kvůli přílišnému
lovu a masivní ztrátě lokalit patří krokodýl siamský mezi kriticky ohrožené druhy. Již v roce
1992 byl považován za vyhynulého a od té doby četné průzkumy a záznamy prokázaly přítomnost menší populace v Thajsku (čítající zřejmě dva jednotlivce), Vietnamu (zhruba méně než 100 jednotlivců) a větší populaci v Barmě a Laosu. V
březnu roku
2005 ochránci přírody nalezli hnízdo s mláďaty krokodýla siamského v jižním Laosu v provincii Savannakhet. Naopak nejsou k nalezení žádné nedávné záznamy o existenci krokodýla siamského v Malajsii, Bruneji a Indonésii. Počet krokodýlů simských žijících ve volné přírodě se pohybuje zhruba kolem 5000 jednotlivců. Mnoho krokodýlů chovaných v zajetí jsou kříženci s
krokodýlem mořským, ale je tu i několik "čistých" jednotlivců, kteří se chovají v několika krokodýlích rezervacích, zvláště pak v Thajsku.
V Thajském národním parku Bang Sida poblíž Kambodže existuje velice důležitý projekt zabývající se reintrodukcí krokodýlů siamských zpět do přírody. Díky tomuto projektu bylo do volné přírody, konkrétně do vzdálené a pro návštěvníka nedostupné řeky vypuštěno několik mladých krodýlů siamských