Orel skalní

16. července 2010 v 19:38 | Kattyss |  zvířata

Orel skalní

Wikipedie:Jak číst taxobox Orel skalní
Orel skalní
Orel skalní
Stupeň ohrožení
Vědecká klasifikace
Říše:živočichové (Animalia)
Kmen:strunatci (Chordata)
Podkmen:obratlovci (Vertebrata)
Třída:ptáci (Aves)
Podtřída:letci (Neognathae)
Řád:dravci (Accipitriformes)
Čeleď:jestřábovití (Accipitridae)
Rod:orel (Aquila)
Binomické jméno
Aquila chrysaetos
(Linné, 1758)
Rozšíření orla skalního:Světle zelená - letní rozšířeníModrá - zimní rozšířeníTmavě zelená - celoroční rozšíření.
Rozšíření orla skalního:
Světle zelená - letní rozšíření
Modrá - zimní rozšíření
Tmavě zelená - celoroční rozšíření.
Orel skalní (Aquila chrysaetos) je jedním z největších terestricky žijících orlů na severní polokouli a hned po orlovi mořském největší dravec žijící v České republice. Má velký areál rozšíření - obývá Severní Ameriku, Evropu, Asii a severní Afriku.


Popis

  • Délka těla: 80-90 cm
  • Rozpětí křídel: 195-220 cm
  • Hmotnost: 2,8 - 4,5 kg
Orel skalní je robustní pták s dlouhým ocasem, velkými a silnými spáry, silným zobákem a širokými křídly, které mají mezi letkami mezery pro dosažení vyššího vztlaku při vznášení. Zbarvení a velikost se viditelně liší podle několika poddruhů (viz níže). Podobně jako u mnoha jiných dravců jsou i u orla skalního samice výrazně větší než samci. Zbarvení peří se pohybuje od černohnědé po tmavě hnědou se zlatým odstínem na temeni hlavy a zátylku, díky kterému získal i svůj anglický název zlatý orel (Golden Eagle). Hřbet bývá také obvykle světlejší než břišní část těla. Pohlaví se vzájemně od sebe zbarvením neliší. Mladí ptáci mají světlá pera na křídlech a při kořeni ocasu, které jim mizí až v pátém roce života.


Chování

Orel skalní je obyvatelem hornatých oblastí, polopouští, luk nebo polí. Je částečně tažný, v Česku jej můžeme vzácně spatřit od ledna do května, kdy odlétá na svá hnízdiště. Zde se zdržuje až do září a k nám se znovu vrací v říjnu. Patří k agresivnějším druhům.
Nijak zvlášť se hlasově neprojevuje, při letu občas vydává jemné hvízdání.


Potrava

Při hledání potravy se orel skalní vznáší ve velké výšce a bedlivě prohlíží terén pod sebou. Má velice dobrý zrak a svou kořist může spatřit i na velkou vzdálenost. Když se tak stane, začne se pomalu snášet dolů a svou nic netušící oběť uchopí do silných spárů a většinou vynese na vyvýšené místo. Silným zobákem ji poté rozporcuje a natrhá na menší kousky, které konzumuje. Velice často loví v párech, přičemž využívá vzájemné spolupráce. Jeho potravou se nejčastěji stávají svišti, zajíci, myši, lasice, lišky, mladí jeleni, občas i malí až středně velcí ptáci. Během zimního období, kdy je nedostatek potravy, se často přiživuje i mršinami.


Rozmnožování

Hnízdo orla skalního
Hnízdí v Alpách a v severní a jižní Evropě. Na stromech nebo skalách si buduje mohutné hnízdo, ke kterému se vrací každým rokem, přičemž ho vždy o něco zvětší. Hnízdo je až 2 metry široké a zhruba jeden 1 m vysoké a staví si jej ze silných větví a vystýlá jej rostlinami nebo trávou. Hnízdo postavené na stromech slouží až na období, kdy orli hnízdí, hned několika menším ptákům a savcům jako úkryt, ačkoli se po několika letech většinou pod masivní tíhou větví propadá.
Dvoutýdenní mládě
Hnízdní období trvá od června do září (často se ale mění podle lokalit). Samice klade dvě bílá vejce, na kterých sedí zhruba 45 dnů. Mláďata jsou čistě bílá, postupně jim přibývá černé skvrnění a létat a vyhledávat potravu začínají až po 50 dnech života. Ve většině případů přežije jen jedno, starší a silnější mládě, které nepustí mladší k potravě nebo jej dokonce vystrčí z hnízda ven. Úmrtnost mláďat je nejvyšší týden po narození a prvního měsíce života se dožije jen poměrně malé množství. V přírodě se může orel skalní dožít i více jak 26 let.


Taxonomie

Orel skalní byl popsán Carlem Linném v 18. století v díle Systema naturae (Soustava přírody) pod latinským názvem Falco chrysaetos.
U tohoto druhu rozeznáváme šest žijících poddruhů mírně se lišících zbarvením a velikostí:[3]

 Orel skalní a člověk

Patawatomský šaman Kack-Kack s čelenkou z per orla skalního.
Orel skalní se velice často používá jako lovecký pták v sokolnictví. V Kazachstánu, Kyrgyzstánu, západním Mongolsku a v Číně, kde je známý pod názvy burkut nebo berkut, je místními kočovníky stále využíván pro lov lišek a vlků.
Byl také předlohou pro standart Římských legií, aquila. Nalezneme ho též v národním erbu Egypta, Mexika, Rumunska a mnoha jiných států.
V některých kulturách byl a stále je uctíván jako posvátný pták a jeho pera a jiné části jeho těla se používají při mnoha náboženských ceremoniálech, zvláště pak mezi domorodými indiány ve Spojených státech a Kanadě, kteří mimo jiné nosili čelenky z orlích per. Některými byl považován také za symbol síly a odvahy. Podle aktuálního zákona Spojených států amerických je i v současné době povolen lov orlů skalních několika vybraným domorodých kmenů k provádění náboženských ceremoniálů.
V minulosti byl však i tvrdě pronásledován a zabíjen v důsledku názorů, že napadá mladá zemědělská zvířata. V současné době je již orel skalní v mnoha státech světa přísně chráněným druhem.


Výskyt a početnost v ČR

V České republice orel skalní hnízdil do 80. let 19. století v Krkonoších a Beskydech. V současné době se u nás objevuje jen zřídkakdy, většinou jednotlivé kusy. Podle vyhlášky 395/1992 Sb. jde v Česku o kriticky ohrožený druh.
Od roku 2006 probíhá repatriační projekt "Návrat orla skalního do Moravskoslezských Beskyd".V březnu 2010 bylo oznámeno, že po více než sto letech si na území Moravskoslezských Beskyd pokouší o zahnízdění mladý pár orlů skalních, který si začal stavět hnízdo. Pár vytvořila samice Filoména vypuštěná do volné přírody v roce 2007 a samec David vypuštěný v roce 2006.


Galerie

Orel skalní
Orel skalní
Orel skalní
Orel skalní
Orel skalní
Orel skalní
Orel skalní
Orel skalní
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama