Červenec 2010

Orel skalní

16. července 2010 v 19:38 | Kattyss |  zvířata

Orel skalní

Wikipedie:Jak číst taxobox Orel skalní
Orel skalní
Orel skalní
Stupeň ohrožení
Vědecká klasifikace
Říše:živočichové (Animalia)
Kmen:strunatci (Chordata)
Podkmen:obratlovci (Vertebrata)
Třída:ptáci (Aves)
Podtřída:letci (Neognathae)
Řád:dravci (Accipitriformes)
Čeleď:jestřábovití (Accipitridae)
Rod:orel (Aquila)
Binomické jméno
Aquila chrysaetos
(Linné, 1758)
Rozšíření orla skalního:Světle zelená - letní rozšířeníModrá - zimní rozšířeníTmavě zelená - celoroční rozšíření.
Rozšíření orla skalního:
Světle zelená - letní rozšíření
Modrá - zimní rozšíření
Tmavě zelená - celoroční rozšíření.
Orel skalní (Aquila chrysaetos) je jedním z největších terestricky žijících orlů na severní polokouli a hned po orlovi mořském největší dravec žijící v České republice. Má velký areál rozšíření - obývá Severní Ameriku, Evropu, Asii a severní Afriku.


Popis

  • Délka těla: 80-90 cm
  • Rozpětí křídel: 195-220 cm
  • Hmotnost: 2,8 - 4,5 kg
Orel skalní je robustní pták s dlouhým ocasem, velkými a silnými spáry, silným zobákem a širokými křídly, které mají mezi letkami mezery pro dosažení vyššího vztlaku při vznášení. Zbarvení a velikost se viditelně liší podle několika poddruhů (viz níže). Podobně jako u mnoha jiných dravců jsou i u orla skalního samice výrazně větší než samci. Zbarvení peří se pohybuje od černohnědé po tmavě hnědou se zlatým odstínem na temeni hlavy a zátylku, díky kterému získal i svůj anglický název zlatý orel (Golden Eagle). Hřbet bývá také obvykle světlejší než břišní část těla. Pohlaví se vzájemně od sebe zbarvením neliší. Mladí ptáci mají světlá pera na křídlech a při kořeni ocasu, které jim mizí až v pátém roce života.


Chování

Orel skalní je obyvatelem hornatých oblastí, polopouští, luk nebo polí. Je částečně tažný, v Česku jej můžeme vzácně spatřit od ledna do května, kdy odlétá na svá hnízdiště. Zde se zdržuje až do září a k nám se znovu vrací v říjnu. Patří k agresivnějším druhům.
Nijak zvlášť se hlasově neprojevuje, při letu občas vydává jemné hvízdání.


Potrava

Při hledání potravy se orel skalní vznáší ve velké výšce a bedlivě prohlíží terén pod sebou. Má velice dobrý zrak a svou kořist může spatřit i na velkou vzdálenost. Když se tak stane, začne se pomalu snášet dolů a svou nic netušící oběť uchopí do silných spárů a většinou vynese na vyvýšené místo. Silným zobákem ji poté rozporcuje a natrhá na menší kousky, které konzumuje. Velice často loví v párech, přičemž využívá vzájemné spolupráce. Jeho potravou se nejčastěji stávají svišti, zajíci, myši, lasice, lišky, mladí jeleni, občas i malí až středně velcí ptáci. Během zimního období, kdy je nedostatek potravy, se často přiživuje i mršinami.


Rozmnožování

Hnízdo orla skalního
Hnízdí v Alpách a v severní a jižní Evropě. Na stromech nebo skalách si buduje mohutné hnízdo, ke kterému se vrací každým rokem, přičemž ho vždy o něco zvětší. Hnízdo je až 2 metry široké a zhruba jeden 1 m vysoké a staví si jej ze silných větví a vystýlá jej rostlinami nebo trávou. Hnízdo postavené na stromech slouží až na období, kdy orli hnízdí, hned několika menším ptákům a savcům jako úkryt, ačkoli se po několika letech většinou pod masivní tíhou větví propadá.
Dvoutýdenní mládě
Hnízdní období trvá od června do září (často se ale mění podle lokalit). Samice klade dvě bílá vejce, na kterých sedí zhruba 45 dnů. Mláďata jsou čistě bílá, postupně jim přibývá černé skvrnění a létat a vyhledávat potravu začínají až po 50 dnech života. Ve většině případů přežije jen jedno, starší a silnější mládě, které nepustí mladší k potravě nebo jej dokonce vystrčí z hnízda ven. Úmrtnost mláďat je nejvyšší týden po narození a prvního měsíce života se dožije jen poměrně malé množství. V přírodě se může orel skalní dožít i více jak 26 let.


Taxonomie

Orel skalní byl popsán Carlem Linném v 18. století v díle Systema naturae (Soustava přírody) pod latinským názvem Falco chrysaetos.
U tohoto druhu rozeznáváme šest žijících poddruhů mírně se lišících zbarvením a velikostí:[3]

 Orel skalní a člověk

Patawatomský šaman Kack-Kack s čelenkou z per orla skalního.
Orel skalní se velice často používá jako lovecký pták v sokolnictví. V Kazachstánu, Kyrgyzstánu, západním Mongolsku a v Číně, kde je známý pod názvy burkut nebo berkut, je místními kočovníky stále využíván pro lov lišek a vlků.
Byl také předlohou pro standart Římských legií, aquila. Nalezneme ho též v národním erbu Egypta, Mexika, Rumunska a mnoha jiných států.
V některých kulturách byl a stále je uctíván jako posvátný pták a jeho pera a jiné části jeho těla se používají při mnoha náboženských ceremoniálech, zvláště pak mezi domorodými indiány ve Spojených státech a Kanadě, kteří mimo jiné nosili čelenky z orlích per. Některými byl považován také za symbol síly a odvahy. Podle aktuálního zákona Spojených států amerických je i v současné době povolen lov orlů skalních několika vybraným domorodých kmenů k provádění náboženských ceremoniálů.
V minulosti byl však i tvrdě pronásledován a zabíjen v důsledku názorů, že napadá mladá zemědělská zvířata. V současné době je již orel skalní v mnoha státech světa přísně chráněným druhem.


Výskyt a početnost v ČR

V České republice orel skalní hnízdil do 80. let 19. století v Krkonoších a Beskydech. V současné době se u nás objevuje jen zřídkakdy, většinou jednotlivé kusy. Podle vyhlášky 395/1992 Sb. jde v Česku o kriticky ohrožený druh.
Od roku 2006 probíhá repatriační projekt "Návrat orla skalního do Moravskoslezských Beskyd".V březnu 2010 bylo oznámeno, že po více než sto letech si na území Moravskoslezských Beskyd pokouší o zahnízdění mladý pár orlů skalních, který si začal stavět hnízdo. Pár vytvořila samice Filoména vypuštěná do volné přírody v roce 2007 a samec David vypuštěný v roce 2006.


Galerie

Orel skalní
Orel skalní
Orel skalní
Orel skalní
Orel skalní
Orel skalní
Orel skalní
Orel skalní

Papoušci

16. července 2010 v 19:26 | Kattyss |  zvířata

Papoušci

Wikipedie:Jak číst taxobox Papoušci
Kakadu inka
Kakadu inka
Vědecká klasifikace
Říše:živočichové (Animalia)
Kmen:strunatci (Chordata)
Třída:ptáci (Aves)
Podtřída:letci (Neognathae)
Řád:papoušci (Psittaciformes)
Wagler, 1830
čeledi
Papoušci jsou vývojově starý řád hlučných a pestrých ptáků, jehož domovem jsou převážně tropické oblasti světa - Austrálie, Tichomoří, Jižní a Střední Amerika. Na jižní polokouli jejich rozšíření sahá až k Ohňové zemi v Patagonii a na Nový Zéland. Kdysi obývali i Evropu.
Je to ucelený řád ptáků zahrnujících 322 druhů.



Charakteristika řádu

Papoušci jsou druhově vyhraněnou skupinou s řadou charakteristických znaků:


Popis

Zobák papoušků je neobyčejně silný, dokáží jím překousnout i dráty. Mají vysoký hákovitě zahnutý zobák, jehož horní čelist výrazně přesahuje spodní. Horní čelist není pevně srostlá s lebkou, může se pohybovat nahoru a dolů, spodní čelist se pohybuje i do stran. Jazyk papoušků je velmi pohyblivý, masivní, svalnatý a s chuťovými buňkami, někdy má špičce dokonce jamku, která slouží jako lžička např. k vybíraní semen z lahvovitých plodů, nebo jakýsi kartáček ke sbírání nektaru z květů (loriové)
Zobák je spolu s jazykem všestranně důmyslným nástrojem, uzpůsobeným k louskání semen a pojídání plodů a k přidržování na větvích.
Noha papoušků je samostatným nástrojem. Běhák je krátký, značně otáčivý, dva prsty směřují do předu a dva dozadu (zygodaktylní noha), noha je tak dokonale stavěna ke šplhání po větvích i k uchopení potravy a jejímu podání do zobáku, což je opět v ptačí říši ojedinělé.
Většinou velmi pestré opeření je udržováno v dobrém stavu prachovým pudrem, který se vytváří v pudrotvorném peří. Papoušci mají jen velmi slabě vyvinutou kostrční žlázu, a tak si peří nemastí tukem.
Jsou to dlouhověcí ptáci, větší papoušci se mohou dožít velmi vysokého věku. Andulka žije 12 - 15 let, korela 20 let, amazoňan portorický 82 let, kakadu žlutočečelatý až 119 let. Délka života je samozřejmě závislá na úrovni chovatelské péče.


Potrava

Potrava je ve směs rostlinného původu, i když sbírají také hmyz, zvláště v období krmení mláďat.


Rozmnožování

Páry jsou velmi často celoživotní, partneři k sobě vysloveně lnou a s projevy náklonnosti lze u nich pozorovat po celý rok. Ptáci si vzájemně probírají peří, dotýkají se zobáky a krmí se. Mimo dobu hnízdění žijí sociálně a sdružují se do obrovských hejn.
Téměř všichni hnízdí v dutinách stromů a snášejí 2-4 (malé druhy až 8) bílých vajec. Krmivá mláďata se líhnou holá a slepá, rodiče je krmí kaší z volete až do vylétnutí z hnízda a i několik týdnů po tom, co mláďata hnízdo opustí.


Inteligence

Papoušci jsou (vedle některých krkavcovitých) nejinteligentnější ptáci, mají ze všech ptáků nejvíce vyvinutý koncový mozek.  Mají schopnost věrně napodobovat nejrůznější zvuky včetně lidských slov, nemluví však s citovým zabarvením. Někteří papoušci dokážou zapískat i celé písně, jiní napodobují hlas zvířat, pláčou, smějí se, kašlou apod. Zvláště nadaní papoušci znají až 200 slov.Papoušek přitom samozřejmě nerozlišuje, co se má učit a co pro něho není vhodné, proto nesmí slyšet ta slova, která nechceme, aby opakoval. Občas komolí dohromady to, co slyší.


Chov papoušků

Papoušci jsou nejznámější a nejoblíbenější skupinou exotických ptáků chovaných pro okrasu a potěšení, je to způsobeno jednak jejich pestrým zbarvením a přítulností, ale zvláštními znaky chování. Jedná se o ucelený řád, historie chovu papoušků sahá až do dob Alexandra Makedonského, který patrně dovezl ochočené papoušky do Evropy z Asie.
V dnešní době tvoří obchod s papoušky, celosvětově největší objem obchodu se zvířaty, což znamená pro mnohé druhy nebezpečí vyhubení. I přes přísnou ochranu se odhaduje, že se ročně odchytí pro komerční účely více než 10 miliónů papoušků.
Všechny druhy papoušků kromě andulky, korely a alexandra malého jsou zařazeni v příloze CITES 1 nebo CITES 2.


Třídění

Řád papoušci (Psittaciformes) zahrnuje tři čeledě.

Princ z Persie:písky času

16. července 2010 v 16:06 | Kattyss |  Filmy, seriály
Americký film Princ z Persie vychází z počítačové hry stejného jména. Na tyto filmy se většinou kouká spatra, ale to není tento případ. Princ z Persie se tvůrcům povedl a má našlápnuto na divácký úspěch.

Znáte to asi sami, prostě taková pohádka. Byl jednou jeden princ... Hlavní hrdina, nevlastní syn vládce Persie, potká krásnou princeznu, která chrání zázračnou dýku umožňující vrátit čas. Tím spolu bojují proti temným silám, které se snaží ovládnout svět. Dýka je tak nástrojem velké moci a když skončí ve špatných rukách vše se zhroutí.

Velká bitka začíná

O děj filmu ani tak nejde. Ale esem v rukávu filmu je hlavní hrdina Princ Persie. Ten tak uvolněně proplouvá filmem mezi bitkami a odběhnutím k romantice. Některým snímek svým humorem může připomínat Piráty z Karibiku, ale s více bojovými scény.
Jake Gyllenhaal svou roli perského svalovce Dastana zvládá bravůrně. Jen princezna Tamina je trochu krkolomná. Gemma Arterton moc nezapadá do představ romantické princezny, ale svou úlohu nakonec zvládá dobře. Na filmu oceňujeme minimální zásah v použití počítačových efektů, jako bychom se vrátili zpět k ručnímu řemeslu a kaskadérské práci. Většina povedených akcí tak závisí na fyzické náročnosti a dobré kondici herců. Nápaditá choreografie bojových scén film zase pěkně oživuje.
Princ Persie

Pohádka jak má být

"Moc rádi otevíráme divákům dveře do nových světů, které zatím neměli možnost prozkoumat," říká producent Jerry Bruckheimer. "A starověká Persie je jedním z nejúžasnějších světů vůbec. Má neuvěřitelně bohaté tradice obrazotvornosti a fantazie a my jsme se tomu ve filmu Princ z Persie: Písky času snažili složit poklonu. Ohromí diváka svou nápaditostí, velkolepostí a fenomenálními akčním scénami."
Dastan se nestal princem na základě svého původu, ale bylo mu to souzeno. Sirotek bez střechy nad hlavou se dostal do perské armády. Po nějaké době si jeho talentu všiml král Šaraman a Dastana adoptoval. Mladý bojovník si svou odvážnou a vzpurnou povahu ponechal i přes to, že vyrůstal v královské rodině.
Princ Persie

Perský princ a Tamina, jako voda a oheň

Dastan, který touží dokázat ostatním, že je více než schopný bojovník, vede útok na Alamút, mírumilovné a posvátné město, v němž se podle zpráv špehů hromadí zbraně. Ve skutečnosti se tam ale ukrývá mnohem tajemnější poklad - legendární Písky času, které smrtelníkům umožňují obracet tok času. Dastan získá prastarou dýku se skleněným jílcem a spojí své síly s Taminou, odvážnou mladou alamútskou princeznou, jejíž rodina strážila Písky času po celá staletí a která udělá cokoliv, aby je ochránila.
Dastan a Tamina jsou od samého počátku jako voda a oheň, jsou nuceni přežít pouť vražednou pouští i úklady nepřátel. Během pátrání po vrahu svého otce krále Šaramana zjistí, co doopravdy znamená být princem. Vynaloží tak veškeré své síly a dovednosti bojovníka při kterém mu ochotně asistuje rafinovanost, kterou disponuje Tamina. Jak nakonec boj dobra se zlem dopadne se přesvědčíme záhy.