Duben 2010

Žirafa

30. dubna 2010 v 13:22 | kattyss |  zvířata

Žirafa

Tento článek pojednává o africkém savci. O souhvězdí severní oblohy pojednává článek Žirafa (souhvězdí).
Wikipedie:Jak číst taxobox Žirafa
Popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení
Vědecká klasifikace
Říše:živočichové (Animalia)
Kmen:strunatci (Chordata)
Třída:savci (Mammalia)
Řád:sudokopytníci (Artiodactyla)
Podřád:přežvýkaví (Ruminantia)
Čeleď:žirafovití (Giraffidae)
Rod:Giraffa
Binomické jméno
Giraffa camelopardalis
Linné, 1758
Oblast výskytu žirafy
Oblast výskytu žirafy
poddruhy
  • Ž. angolská (G.c. angolensis)
  • Ž. kordofanská (G. c. antiquorum)
  • Ž. núbijská (G. c. camelopardalis)
  • Ž. kapská (G. c. giraffa)
  • Ž. západoafrická (G. c. peralta)
  • Ž. síťovaná (G. c. reticulata)
  • Ž. Rothschildova (G. c. rothschildi)
  • Ž. zambijská (G. c. thornicrofti)
  • Ž. masajská (G. c. tippelskirchi)
Žirafa (Giraffa camelopardalis) je mohutný sudokopytník, v současnosti nejvyšší ze všech suchozemských živočišných druhů. Samci dosahují velikosti od 4,8 až do 5,5 metru a váží až 900 kilogramů (rekordní jedinec, zastřelený roku 1934 v Keni byl vysoký 5,87 metru a vážil zhruba 2000 kg). Samice jsou obecně trochu menší a lehčí.
V zajetí se dožívá zhruba 25 let. Žije ve skupinách, ale ty nejsou stále. Za život vystřídá větší množství skupin.
Ač původem z Afriky je žirafa příbuzná s jelenem či krávou. Nicméně žirafa náleží do vlastní čeledi, kterou sdílí pouze se svým nejbližším příbuzným okapim.


Prostředí a chování

Přirozeným prostředím pro žirafy jsou suché savany a otevřené pláně s řídkým stromovím. Spásá vegetaci ve vyšších polohách než všichni ostatní savci. Díky dlouhému jazyku, šikovné stavbě páteře a ohebným nohám může žirafa dosáhnout na velké množství potravy. Typicky si dlouhým jazykem přitáhne větev a poté oddálí hlavu a tím si shrábne listí hřebenovitými zuby. Konzumace potravy a pití zabere žirafě denně přibližně dvanáct hodin. Žirafy odpočívají, stejně jako většina ostatních sudokopytníků, ve stoje, jen výjimečně spí vsedě s hlavou opřenou o zadek. Spánku žirafa věnuje každý den maximálně 20 minut a to navíc nikdy nespí v kuse.[zdroj?]
Žirafa se hlasově projevuje funěním, starší zvířata a mláďata bečí. Žirafa


Anatomie

Mezi význačné znaky patří velké oči a uši, chůdovité nohy s velkými chodidly a tenký ocas s oháňkou, která slouží například k odhánění much. Na hlavě má žirafa dva až čtyři růžky (osikony), které jsou u samců větší než u samic. Tyto růžky jsou zpočátku chrupavčité, později zkostnantí. Žádné dvě žirafy nemají stejné kresby na srsti. Hojně rozšířený názor, že krční páteř žirafy je složena pouze ze sedmi obratlů, stejně jako u ostatních savců, je chybný. Žirafa má totiž jeden krčí obratel navíc, ovšem jeden hrudní jí vymizel, což zřejmě mnohé badatele zmátlo.[1] Cévní systém umožňuje bránit průtoku krve, aby při sklonění hlavy nedošlo k poškození mozku hydrostatickým tlakem.


Žirafí krk a jeho evoluce

Jako příklad lamarkistické evoluce se obvykle uvádí prodlužování žirafího krku. Podle této teorie byly žirafy nejprve zvířata s poměrně krátkým krkem, který se postupným natahováním během generací zvětšil až na současnou, optimální velikost. Ve skutečnosti je velikost žirafího krku pravděpodobně výsledek pohlavního výběru. Samci s větším a mohutnějším krkem jsou v soubojích úspěšnější a mají větší úspěch u samic. Proto vznikl selekční tlak na samce s mohutným krkem, jejichž hlava je v současnosti často výše, než větve stromů, na kterých se žíví.
Často uváděný doklad neschopnosti evoluce předvídat dopředu je způsob, kterým je inervován larynx savců. Rekurentní laryngiální nerv je veden po zadní straně aorty a zpět do hrtanu. U žiraf to vytváří několikametrovou smyčku, která začíná v mozku, vede kolem srdce a pak stoupá zpět do krku žirafy. Viz "evoluční fušeřina" (evolutionary tinkering)

Rozmnožování

Samice se páří s dominantním samcem v dané lokalitě. Samci o dominantu bojují přetlačováním se krky, někdy dokonce do sebe narážejí hlavami, často proplétají krky. K tomuto boji dochází často mezi mladými samci, připadně při příchodu nového samce do teritoria. Po vyhraném souboji vítěz poníží soka tím, že s ním předstírá páření. Březost u samic trvá 457 dní, po kterých se narodí jedno mládě, jen výjimečně se narodí dvojčata. Obvykle se mláďata rodí v období sucha, těsně po narození váží mládě přibližně 70 kg a měří okolo 2 metrů.


Nepřátelé

Přirozeným nepřítelem žiraf jsou lvi, levharti a hyeny. Nicméně žirafy proti nim nejsou úplně bezmocné, jedním mohutným kopem jsou schopny lva na místě zabít.

Poddruhy

Obecně je uznáváno 9 poddruhů žiraf, odlišují se především barvou, vzorem a místem původu.
  • Žirafa síťovaná (G.c. reticulata) - velké polygonální jaterní fleky ohraničené sítí světlých bílých čar. Skvrny někdy vypadají temně rudě a pokrývají i nohy. Výskyt: severovýchodní Keňa, Etiopie, Somálsko.
  • Žirafa angolská (G.c. angolensis) - velké fleky a vroubky kolem hran rozprostírající se po celé noze. Výskyt: Angola, Zambie.
  • Žirafa kordofanská (G.c. antiquorum) - menší, méně pravidelné fleky které pokrývají vnitřní čast nohy. Výskyt: západní a jihozápadní Sudán.
  • Žirafa masajská (G.c. tippelskirchi) - zubaté hrany, fleky tvaru vinného listu, barva temně čokoládova s nažloutlým pozadím. Výskyt: střední a jižní Keňa, Tanzanie.
  • Žirafa núbijská (G.c. camelopardalis) - velké, čtyřstěnné fleky kaštanové barvy na našedlém pozadí, žádné fleky na vnitřní straně nohou nebo pod hleznem. Výskyt: východní Sudán, severovýchodní Kongo.
  • Žirafa Rothschildova (G.c. rothschildi) - tmavě hnědé kaňkovité nebo obdélníkové skvrny s chabě definovanými krémovými linkami. Hlezno může být skvrnité. Výskyt: Uganda, severní až centrální Keňa. (Někdy nesprávně nazývaná Rotschildova)
  • Žirafa kapská (G.c. giraffa) - zaoblené a kaňkovité skvrny, některé hvězdicovitého tvaru na světlém pozadí. Výskyt: Jižní Afrika, Namibie, Botswana, Zimbabwe, Mozambik.
  • Žirafa zambijská (G.c. thornicrofti) - hvězdicovité nebo listnaté skvrny rozpínající se až k spodní části nohou. Výskyt: východní Zambie.
  • Žirafa západoafrická (G.c. peralta) - mnoho vybledlých, nažloutlých červených skvrn. Výskyt: Čad.

Kam do zoo?

V Čechách nalezneme výhradně žirafu Rotschildovu anebo žirafu síťovanou.

Fotky

12. dubna 2010 v 15:11 | kattyss


http://www.pismenkuje.cz/blog/img/moon/3821.jpg  http://www.katy-perry.cz/wp-content/uploads/katy_perry.jpg  http://img.karaoketexty.cz/img/artists/11662/katy-perry-32845.jpg 

         


                                http://www.youtube.com/watch?v=dvf--10EYXw&feature=fvst
                                http://www.youtube.com/watch?v=j0odSXLWydY
                                http://www.youtube.com/watch?v=KDKva-s_khY
Poslední písnička je můj favorit tak si užíjte.

Životopis

12. dubna 2010 v 14:56 | kattyss
Katy Perry

Katy Perry

Povolání: Zpěvačka
Věk: 23
Datum narození: 25. 10.
1984
Místo narození: Santa Barbara, Kalifornie, USA
Znamení: Štír

Katheryn Hudson, jak zní její pravé jméno, se narodila 25. října 1984 v kalifornské Santa Barbaře jako prostřední dítě ve věřící rodině. Vyrůstala na chrámové hudbě, zpívala v kostele. První CD Christian gospel vydala už v roce 2001 (to jí bylo šestnáct) pod jménem Katy Hudson a bylo typickou chrámovou nahrávkou. V teenagerovských letech poslouchala s kamarády Queen (kromě nich mezi její hudební vzory patří třeba Alanis Morissette, Joni Mitchell nebo The Beach Boys) a prý dělala "hodně špatných věcí" a "nebyla typická křesťanka".

V sedmnácti Katy začala spolupracovat s producentem a textařem Glenem Ballardem. Později se jejích písniček chytila společnost Virgin Records CEO s Jasonem Flomem. Začaly si jí všímat některé americké časopisy. V roce 2007 vydala nahrávku Ur So Gay a v dubnu 2008 vyšel singl I Kissed A Girl z nového alba One of the Boys, který se mimo jiné umístil na předních příčkách iTunes.
KATY PERRYHudební průmysl má další krásku, která navíc umí i velmi dobře zpívat. Řeč je o 23leté Katy Perry, vlastním jménem Katheryn Hudson, která v těchto dnech zažívá svůj první obrovský úspěch, neb celá Amerika jí padá k nohám!Už když tato rodačka ze Santa Barbary minulý rok vydala svůj debutový singlKATY PERRY Ur So Gay, bylo jasné, že se zrodil nový talent. To, že nešlo o pouhou náhodu, potvrzuje její aktuální singl I Kissed A Girl, který naprosto nečekaně dosáhl v tomto týdnu na vrchol americké Billboard Hot 100. Video k této písni Katy zavěsila na svůj MySpace-profil (www.myspace.com/katyperry) 21. května a od té doby ho pouze na těchto stránkách shlédlo více než 4 milióny nadšenců. Výtečně si Katy vede i se svojí novou deskou, kterou pojmenovala One Of The Boys. Ta vyšla v Americe v minulém týdnu a během prvních sedmi dnů se Katy povedlo prodat více než 47 000 kopií a dostalo ji tak rovnou mezi první desítku nejprodávanějších alb, kde okupuje 9. místo.
Singl I Kissed A Girl v těchto dnech nasazují i naše rádia. Nové album Katy Perry One Of The Boys bude k dostání na českému trhu v nejbližších týdnech…

Nosorožec 2

12. dubna 2010 v 14:50 | kattyss |  zvířata

Nosorožec indický


Wikipedie:Jak číst taxobox Nosorožec indický
Samec nosorožce indického v Zoologické zahradě San Diego, Kalifornie, USA
Stupeň ohrožení
Vědecká klasifikace
Říše:živočichové (Animalia)
Kmen:strunatci (Chordata)
Podkmen:obratlovci (Vertebrata)
Nadtřída:čtyřnožci (Tetrapoda)
Třída:savci (Mammalia)
Řád:lichokopytníci (Perissodactyla)
Čeleď:nosorožcovití (Rhinocerotidae)
Rod:nosorožec (Rhinoceros)
Binomické jméno
Rhinoceros unicornis
Linné, 1758
Rozšíření nosorožce indického (klikněte pro zvětšení)
Rozšíření nosorožce indického (klikněte pro zvětšení)
Sesterský druh
nosorožec jávský (Rhinoceros sondaicus)
Nosorožec indický známý také jako nosorožec pancéřový (Rhinoceros unicornis) je jeden z 5 recentních (žijících) druhů z čeledi nosorožcovitých (Rhinocerotidae), který se vyskytuje na území Indie (odtud také název indický).



Základní informa

Popis

Nosorožec indický při jedení trávy
Nosorožec indický je největším druhem asijských nosorožců. Má silnou, tmavošedou kůži posetou drobnými hrbolky. Kůže vytváří pláty spojené hlubokými záhyby, takže nosorožec vypadá jako by byl v brnění. Tento druh nosorožce má pouze jeden roh - samice podstatně menší než samec. Mají masivní hlavu a pružný horní pysk, kterým si trhají a podávají tuhou rostlinnou stravu.
Nosorožec indický je masivní zvíře, které váží 1,6 - 2,6 t, čímž patří mezi nejtěžší živé suchozemské živočichy. Dorůstá délky až 420 cm a jeho kohoutková výška se pohybuje kolem 190 cm. Má také asi 75 cm dlouhý na konci ochlupený ocas. Čich a sluch má nosorožec indický velice citlivý, ale hůře je na tom zrak - jsou totiž krátkozrací. Nosorožci indičtí mají stejně jako všichni zástupci nosorožcovitých na všech končetinách tři prsty: druhý, třetí a čtvrtý. První a pátý prst zakrněly. Osa končetiny probíhá třetím prstem. Jeho kůže může mít barvu od šedé po tmavě hnědou až světle černou.

Způsob života

(zleva doprava) Mládě, samec a samice nosorožce indického v Zoologické zahradě San Diego
Nosorožec indický je výborný plavec, který se dokonce dovede potápět a hledat pod hladinou potravu. Nosorožci se rádi válejí v bahně, což napomáhá jejich kůži a chrání ji proti parazitům, v horkých dnech je bahno ochlazuje a ochraňuje proti spálení. Jsou přirozeně zvědaví a je známo, že následují zvuk, který je zaujme. Proto je tak snadné ulovit je a zabít.
Nosorožci indičtí jsou většinou samotáři, kteří se ráno a večer vydávají za potravou a po zbytek dne odpočívají. Nejsou příliš vybíraví - jejich jídelníček tvoří různé listy, tráva, různé rostliny a větvičky. Ačkoliv by se mohlo zdát, že svůj roh mají k boji, používají ho k tomuto účelu spíše zřídka.
Březost u samic nosorožců indických trvá zhruba 13 měsíců a samice rodí jediné mládě. Mládě je pohyblivé velice brzy po narození a saje mateřské mléko až 2 roky.
Na první pohled působí nosorožec indický spíše neohrabaně, ale jde o poměrně pohyblivé zvíře. Umí slušně skákat a dokáže běžet až 35 - 40 km za hodinu.

Rozšíření a početnost

Nosorožec indický se přirozeně vyskytuje v Nepálu a v severovýchodní Indii, kde obývá travnatá místa v mokřadních oblastech. Drží se často v těsné blízkosti vody, v které tráví také poměrně dost času.
Jeho příkré snížení početnosti způsobilo především nelegální pytláctví, ale i legální lov pro jeho rohy, prášek z rohu nosorožce je totiž součástí některých lidových léčiv a afrodisiak. Nejčastěji se u pytláků stává, že lovec který nosorožce ulovil, uřeže jen jeho roh a zbytek mrtvého těla nechá rozložit.
Tyto a jiné důvody způsobily, že i když je nosorožec indický nejhojnějším asijským nosorožcem (jeho počty dosahují něco mezi 2000 a 2500 jedinců), zůstává druhem ohroženým vyhubením. Tato hrozba u něj není tak aktuální jako například u jeho příbuzného nosorožce sumaterského (Dicerorhinus sumatrensis), který je kriticky ohrožen. Nosorožec indický obývá pouze tři rozvojové státy tropické Asie (Indie, Nepál, Bhútán) a jen ve dvou rezervacích (NP Čitwan v Nepálu a NP Kaziranga v Indii) žije více než 100 těchto nosorožců. Je tedy druhem velice zranitelným a v Červeném seznamu ohrožených druhů (IUNC) je zapsán jako "ohrožený druh". Chov nosorožců indických v lidské péči je tedy založen na dovozech pocházejících výhradně z těchto dvou rezervací.
Na světě existuje několik sdružení, které se snaží o záchranu nejenom nosorožce indického, ale i o jiné druhy z čeledi nosorožcovitých. Do podobného programu se zapojila i Zoologická zahrada Ostrava, která nosorožce indické chová a kde jsou volně k vidění.
Vývoj populací si můžete prohlédnout na této tabulce a na obrázku:
Vývoj populací nosorožce indického od roku 1910 do roku 2005
RokSouhrnIndieNepál
1910100
195235030050
1958700400300
1963600
1964625440185
1966740575165
1968680
1971630
19831000
19841500
198617111334377
19871700
19901700
19941900
199521351600535
19972095
19982100
20002500
20022500
20052400


Kam do zoologické zahrady

V ČR dosud žilo 6 indických nosorožců - Zoo Dvůr Králové importovala postupně 2 samce a 1 samici, poprvé roku 1980. Narodila se zde 3 mláďata, odchován byl samec a samice. Samec, odchovaný ve Dvoře Králové, žil 12 let v Zoo Liberec. Nyní v ČR není chován, na chov se chystá Zoo Plzeň, zahájen by měl být v roce 2010 dovozem páru. Na snímku ze Zoo Ostrava ve fotogalerii jsou nosorožci tuponosí jižní "Natal" a "Dinah".


Obrázky


Nosorožec indický v malířství

Malba od francouzského malíře Jeana-Baptiste Oundry z roku 1749, Paříž
Malba od italského malíře Pietra Longhiho z roku 1751, Benátky


Fotografie

Dva nosorožci indičtí ve výběhu nosorožců, Zoo Ostrava
Nosorožec indický v Zoologické zahradě v Edinburghu
Samec v Zoologické zahradě Varšava
Koupající se nosorožec v Zoologické zahradě Berlín, Německo
Nosorožec indický v Zoologické zahradě San Diego
Nosorožec indický
Nosorožec v Národním parku v Nepálu
Mládě a samice ve svém přirozeném prostředí


Nosorožec 1

7. dubna 2010 v 20:08 | kattyss |  zvířata

Nosorožcovití


(Přesměrováno z Nosorožec)

Wikipedie:Jak číst taxobox Nosorožcovití
Nosorožec indický
Nosorožec indický
Vědecká klasifikace
Říše:živočichové (Animalia)
Kmen:strunatci (Chordata)
Třída:savci (Mammalia)
Řád:lichokopytníci (Perissodactyla)
Čeleď:nosorožcovití (Rhinocerotidae)
Rody
  • Ceratotherium
  • Dicerorhinus
  • Diceros
  • Rhinoceros
Nosorožcovití (Rhinocerotidae) jsou jednou ze tří recentních (žijících) čeledí řádu lichokopytníků. V současnosti známe 5 recentních druhů ve čtyřech rodech. Všechny druhy nosorožců jsou ohrožené.
Nosorožci mají tělo pokryté kožovitými pláty jako pancířem, také mají více žeber než ostatní lichokopytníci. Mohou dosahovat hmotnosti až 3,6 tun.
Čich a sluch mají velmi citlivý, ale špatně vidí, jsou krátkozrací.
Nosorožci jsou v mnoha zemích ilegálně loveni pro svoje rohy, prášek z rohu nosorožce je totiž součástí některých lidových léčiv a afrodisiak.


Systém nosorožcovitých

Rod:Ceratotherium
Rod: Diceros
Rod: Dicerorhinus
Rod: Rhinoceros


Vyhynulé druhy

Rod: Coelodonta

Nosorožec tuponosý



Wikipedie:Jak číst taxobox Nosorožec tuponosý
Rhinoceros in South Africa adjusted.jpg
Stupeň ohrožení
Vědecká klasifikace
Říše:živočichové (Animalia)
Kmen:strunatci (Chordata)
Třída:savci (Mammalia)
Řád:lichokopytníci (Perissodactyla)
Čeleď:nosorožcovití (Rhinocerotidae)
Rod:nosorožec (Ceratotherium)
Gray, 1868
Binomické jméno
Ceratotherium simum
(Burchell, 1817)
Rozšíření (jižní poddruh zeleně, severní poddruh oranžově)
Rozšíření (jižní poddruh zeleně, severní poddruh oranžově)
Poddruhy
Nosorožec tuponosý, jinak je také nazývám nosorožec bílý, nosorožec bělorohý, nosorožec tuporohý, nosorožec širokohubý (Ceratotherium simum) je africký zástupce z čeledi nosorožcovitých. Jižní poddruh je nejrozšířenější ze všech nosorožců (8500 jedinců). Avšak severní poddruh je kriticky ohrožen a podle informací z roku 2008 ve volné přírodě vyhynulý. Podle pozorování z ledna roku 2010 by se však ve volné přírodě v Súdánu mohlo vyskytovat ještě několik jedinců, které potřebují zoologové získat pro rozmnožení čtyř nosorožců dodaných do Afriky ze ZOO ve Dvoře Králové.[1]
Tento druh nosorožce je hned po slonu druhým největším suchozemským savcem. Na délku má 3,7 - 4 m (ocásek až 70 cm) a vážit může až 2,3 tuny. Pro nosorožce tuponosého je rozlišovacím znakem typická široká tlama s rovným horním pyskem. Má dva rohy, dolní roh může být dlouhý dokonce až 1 m, zatímco horní roh je spíše zakrnělý. Vyznačuje se také tím, že mu na zádech sedí malí ptáčci, kteří mu pomáhají zbavit se otravného hmyzu.
Vyhledává rovinatou travnatou krajinu s dostatkem vody. Při přesunech k napajedlům se pohybuje po stálých vyšlapaných cestách. Za velkých veder odpočívá ve stínu a pohybuje se více v noci.


Areál rozšíření

Žije v Africe, stejně jako nosorožec dvourohý. Vyskytuje se v přírodních rezervacích.
































Nosorožec sumaterský



Wikipedie:Jak číst taxobox Nosorožec sumaterský
Ilustrace od Friedricha Wilhelma Kuhnerta
Ilustrace od Friedricha Wilhelma Kuhnerta
Stupeň ohrožení
Vědecká klasifikace
Říše:živočichové (Animalia)
Kmen:strunatci (Chordata)
Podkmen:obratlovci (Vertebrata)
Nadtřída:čtyřnožci (Tetrapoda)
Třída:savci (Mammalia)
Řád:lichokopytníci (Perissodactyla)
Čeleď:nosorožcovití (Rhinocerotidae)
Rod:nosorožec (Dicerorhinus)
Binomické jméno
Dicerorhinus sumatrensis
(Fischer, 1814)
původní a současné rozšíření nosorožce sumaterského
původní a současné rozšíření nosorožce sumaterského
Synonyma
  • nosorožec polopancéřový
  • nosorožec sumatránský
  • Didermoceros sumatrensis
Nosorožec sumaterský možno také sumatránský (Dicerorhinus sumatrensis) je nejmenší a druhý nejvzácnější nosorožec světa (další je nosorožec dvourohý (Diceros bicornis)), kterého řadíme spolu s dalšími pěti 5 druhy do čeledi nosorožcovitých (Rhinocerotidae). Obývá převážně Kalimantan (možno také Borneo) a Sumatru.
Původně se vyskytoval v Barmě, Thajsku, Malajsii, Sumatře, Borneu a možná i v Laosu.
Nosorožec sumaterský je (jak už bylo výše zmíněno) nejmenším druhem čeledi nosorožcovitých. Délka jeho těla je sotva 230 - 320 cm, výška v kohoutku 110 - 140 cm a jeho hmotnost se pohybuje kolem 1 tuny. Od ostatních druhů nosorožců se liší nejčastěji tmavě hnědou, poměrně hustou srstí, která vyrůstá na hřbetě, bocích, břiše, vnějších stranách končetin i v uších. Nejvíce osrstěná jsou mláďata. Jeho dalším typickým znakem je to, že má jako jediný z asijských nosorožců dva rohy.
Tito nosorožci jsou převážně samotářští, i když se někdy sdružují do párů. Za potravou se vydávají hlavně brzo ráno a večer a jejich jídelníček tvoří listy, větvičky, plody s bambusovými výhonky. Někdy ohýbají a lámou mladé stromky, aby se dostali k jejich listům. Podobně jako jiní nosorožci mají dobrý sluch a čich a velmi slabý zrak.
Po asi 7 až 8 měsíční březosti rodí samice pouze jedno mládě o které pečuje minimálně dva roky.
Nosorožci sumaterskému stejně jako jeho příbuznému nosorožci dvourohému hrozí akutní hrozba vyhubení. Stejně jako i u jiných nosorožcovitých je i nosorožec sumaterský loven hlavně pro své rohy. Současný počet žijících nosorožců sumaterských se pohybuje jen kolem 300 kusů - jedná se tedy o zvíře velice zranitelné a v Červeném seznamu ohrožených druhů (IUNC) je zapsán jako "kriticky ohrožený druh".
U nosorožce sumaterského rozeznáváme celkem tři poddruhy, z toho je nosorožec severní, který dříve obýval Indii a Bangladéš, už vyhynulý. Poddruhy jsou uvedeny zde:
Český názevLatinský názevPoddruh popsalRozšíření
Nosorožec sumaterský východníDicerorhinus sumatrensis harrissoniGroves, 1965Borneo
Nosorožec sumaterský severníDicerorhinus sumatrensis lasiotisBuckland, 1872Indie a Bangladéš
Nosorožec sumaterský západníDicerorhinus sumatrensis sumatrensisFischer, 1814Sumatra





















Nosorožec jávský



Wikipedie:Jak číst taxobox Nosorožec jávský
Nosorožec jávský zabit evropským lovcem - 1895
Nosorožec jávský zabit evropským lovcem - 1895
Stupeň ohrožení
Vědecká klasifikace
Říše:živočichové (Animalia)
Kmen:strunatci (Chordata)
Třída:savci (Mammalia)
Řád:lichokopytníci (Perissodactyla)
Čeleď:nosorožcovití (Rhinocerotidae)
Rod:nosorožec (Rhinoceros)
Binomické jméno
Rhinoceros sondaicus
Desmarest, 1822
původní a současné rozšíření nosorožce jávského
původní a současné rozšíření nosorožce jávského
Poddruhy
  • Rhinoceros sondaicus annamiticus
  • Rhinoceros sondaicus sondaicus
  • Rhinoceros sondaicus inermis
Sesterský druh
nosorožec indický (Rhinoceros unicornis)
Nosorožec jávský (Rhinoceros sondaicus) je jedním z nejvzácnějších velkých savců světa a současně nejvzácnějším nosorožcem. Podle odhadů přežívá na Jávě posledních padesát až šedesát jedinců, a ve Vietnamu dokonce méně než deset. Podobně ohrožený druh je také nosorožec sumaterský.[1]

Popis

Jsou příbuzný s nosorožcem indickým, s nímž mají podobný pancíř, ale s 3,1-3,2 m délky a 1,4-1,7 m výšky, je menší než jeho příbuzný. Jejich roh nebývá delší než 25 cm - u samců, u samic je malý nebo žádný. Dožívají se 30-45 let.

Biotop

Tento druh se vyskytuje především v nížinných tropických deštných lesích, kde se obvykle živí listy a výhonky stromů a keřů, občas i různými plody. Dříve se také vyskytoval v daleko větší oblasti především v nížinách podél řek, kde se živil i spásáním trávy.