Únor 2010

Hroch

8. února 2010 v 14:28 | kattyss |  zvířata

Hroch obojživelný




Wikipedie:Jak číst taxobox Hroch obojživelný
Vědecká klasifikace
Nadříše:Jaderní (Eukaryota)
Říše:Živočichové (Animalia)
Kmen:Strunatci (Chordata)
Třída:savci (Mammalia)
Řád:Sudokopytníci (Artiodactyla)
Podřád:Nepřežvýkaví (Nonruminantia)
Čeleď:Hrochovití (Hippopotamidae)
Binomické jméno
Hippopotamus amphibius
L., 1758
Hroch obojživelný (Hippopotamus amphibius) je sudokopytník z čeledi hrochovitých.
Hroch má zavalité tělo s velkou hlavou s široce rozevíratelnou tlamou. Má krátké, sloupovité nohy se čtyřmi prsty, krajní dva prsty má dobře vyvinuty a při chůzi došlapuje na všechny prsty. Mezi prsty má krátkou plovací blánu. Protože tráví většinu času ve vodě (zhruba 18 hodin denně) má uzavíratelné ušní boltce a nozdry.
Na hrochovi jsou velmi nápadné zuby (vzorec: 2 1 4 3 / 2 1 4 3), kterých má 40. Nejvýraznější jsou stále dorůstající špičáky, které s kořeny mohou měřit až 70 cm, při váze 4 kg. Hroší špičáky, na rozdíl od slonoviny nežloutnou, proto se využívaly k výrobě zubních protéz.
Hroší kůže je velmi citlivá na sluneční záření, proto vylučuje načervenalý mazlavý sliz, který pohlcuje UV záření a zároveň zabraňuje šíření bakteriální infekce. Díky červené barvě tohoto slizu se říká, že hroši potí krev. Při vyschnutí dosahuje hroší kůže extrémní tvrdosti, proto se dříve využívala k broušení diamantů.
Hroši jsou vegetariáni, živí se převážně vodními rostlinami, které jsou pro ostatní býložravce nestravitelné. To jim umožňuje speciální konstrukce žaludku, který je rozdělen na tři velké části a jedenáct menších částí, další zvláštností je i na býložravce dlouhé střevo (50 - 60 m). V noci spásají porost na březích, během jedné noci hroch ujde zhruba 10 km a sežere zhruba 40 - 60 kg potravy, což je při jeho váze relativně malé množství. Jeho "zívání" je vypouštění přebytečných plynů vznikajících při trávení rostlinné potravy v žaludku.
Přestože hroch nejraději pohybuje ve vodě zhruba metr hluboké, tak že mu vykukují pouze oči a nozdry a působí nemotorně, dokáže výborně plavat (uplave až 30 km), je schopen se potopit na 5 minut v extrémním případě se může potopit až na deset minut. Na souši se hroch také dovede pohybovat poměrně rychle.
Velikost se standardně udává do 460 cm, výška v kohoutku pak do 150 cm, váha samce se pohybuje mezi 1500 a 3200 kg, samice váží do 1500 kg, délka ocasu 35 - 50 cm. Hroši se v zajetí dožívají zhruba 45 let, nejstarší známý hroch se dožil 59 let.

.
//<![CDATA[ if (window.showTocToggle) { var tocShowText = "zobrazit"; var tocHideText = "skrýt"; showTocToggle(); } //]]>

Způsob života

Matka s mládětem
Hroši jsou teritoriální zvířata, žijící ve stádech, která mají zpravidla 15 - 20 kusů, výjimečně i výrazně více. Vůdcem stáda je dominantní samec. Ve stádu výrazně převládají samice, kterých zpravidla bývá kolem 75%. Mladší samci se zpravidla zdržují v malých skupinách v dostatečné vzdálenosti od dominantního samce, v případě že se setkají, plazí se po břiše, čímž dávají najevo své podřadné postavení. Své teritorium vyznačují trusem, který ocasem roztrušují po kmenech stromů a kamenech.
Dominantní samec bývá starý přes dvacet let a své postavení většinou udrží zhruba deset let. O dominanci svádí hroši souboje, které často končí zraněními, zřídka i smrtí. Souboj se zpravidla odehrává ve vodě, začíná zastrašováním dlouhými kly a hlasitým řvaním, pokračuje snahou kousnout a podupat soupeře. V případě setkání dvou rovnocenných soupeřů, může souboj trvat i několik hodin. V případě setkání dvou dominantních samců, k tomu dochází pouze na hranici teritoria, se k sobě obrátí zadky, vydefekují se a ocasem rozmetají své výkaly, k souboji mezi nimi dochází ve zcela ojedinělých případech.
Hroch obojživelný je považován za jedno z nejnebezpečnějších afrických zvířat. Samci, nebo samice s mláďaty jsou velmi agresivní a bez varování útočí prakticky na jakéhokoliv vetřelce v jejich teritoriu.

Rozšíření

Žije v Africe poblíž řek, sladkovodních jezer zhruba do dvou tisíc metrů nad mořem. Dříve býval rozšířen prakticky po celé Africe, jižní Evropě a podle Bible i u řeky Jordán.

Rozmnožování

Samice se páří zpravidla s dominantním samcem, zhruba ve dvou a půl letých intervalech. Samotné páření probíhá ve vodě a trvá relativně dlouho. Březost trvá 227 - 240 dní, po této době hrošice v mělké vodě porodí jedno, velmi zřídka dvě mláďata. Mládě se musí do 20 sekund po porodu dostat nad hladinu, jinak se utopí. K porodu u hrochů nejčastěji dochází na přelomu srpna a září, mládě váží mezi 30 a 50 kg. Ke kojení dochází pod vodou, mládě je kojeno kolem sedmi měsíců. Hrošice si při péči o mláďata vypomáhají a to především na souši, kde se mláďata stávají častou kořistí šelem. Dospělosti se dožívá kolem 20% jedinců.
Hroši žijí v symbióze s kaprovitou rybou Labeo velifer, která se přisává na hroší kůži a zbavuje ho tak ektoparazitů, ryba se odsává až když hroch opouští vodu.

Hippopotamus.jpg

Hipopotamos.jpg

Ippopotami Lake Manyara Park.jpg

Nilpferd auftauchend 0505012 .jpg

Hippo pod.jpg

Hippos in lake 2003.jpg

Hippo mouth1.jpg

Lightmatter hippo.jpg

Lightmatter hippo3.jpg

Lightmatter hippo4.jpg

Hippopotamus amphibius.JPG

Hippopotamus amphibius01.jpg

In Prague ZOO
In Ostrava ZOO
In Jerusalem ZOO
Curious Young Hippo.jpg

Cahora Bassa, Mozambique
Cahora Bassa, Mozambique
In Budapest ZOO
Bamburi Haller Park - Kenya
Bamburi Haller Park - Kenya
Lake Naivasha - Kenya
An eye of a Hippo
Tanzanie Ngorongoro Hippopotame.jpg

Philadelphia Zoo
Hippopotamus amphibius1.jpg

Kočka divoká

5. února 2010 v 13:18 | kattyss |  zvířata

Kočka divoká




Wikipedie:Jak číst taxobox Kočka divoká
Kočka divoká
Kočka divoká
Stupeň ohrožení
Vědecká klasifikace
Říše:živočichové (Animalia)
Kmen:strunatci (Chordata)
Třída:savci (Mammalia)
Řád:šelmy (Carnivora)
Čeleď:kočkovití (Felidae)
Podčeleď:malé kočky (Felinae)
Rod:kočka (Felis)
Binomické jméno
Felis silvestris
Schreber, 1777
rozšíření jednotlivých poddruhů kočky divoké
rozšíření jednotlivých poddruhů kočky divoké
Kočka divoká (Felis silvestris) je savec z čeledi kočkovitých. Její poddruhy, kočka plavá a kočka stepní, jsou předkové dnešní domestikované kočky domácí. Dožívá se 15-20 let. V České republice se až na výjimky přirozeně nevyskytuje, ačkoliv k nám může pronikat z prosperující populace v Bavorsku. Je - vedle rysa ostrovida - jediným zdejším zástupcem kočkovitých šelem. Více rozšířená je na Slovensku, kde žije několik set jedinců. Další roztroušené populace se nacházejí v Evropě a Asii.

Popis
Kočka divoká může vážit 1,2-11 kg a dosáhnout délky 47-80 cm.[2] Má na první pohled zavalitější postavu než kočka domácí, zejména díky delší a hustější srsti; tento rozdíl je nejvíce patrný v zimě. Kočka divoká má také větší hlavu s dlouhými vousky a menšíma ušima. Je zbarvena šedohnědě až šedožlutě, s výrazným pruhováním na hřbetu, ocase a nohách. Na hřbetu je výrazný tmavý pás, zatímco břicho bývá krémově žluté. Od zdivočelé kočky domácí ji lze rozlišit zejména dle ocasu: ocas kočky divoké je kratší než polovina délky jejího těla, po celé délce huňatý a před špičkou má 3-4 pruhy, zatímco zdivočelá kočka domácí má ocas delší než polovinu délky svého těla, postupně se zužuje a má větší počet pruhů u špičky

Životní areál
Pro kočku divokou jsou typické smíšené a listnaté lesy v podhůří nebo na vrchovinách, výjimečně se vyskytuje ve vysokých horách nebo v nížinách. Přes den odpočívá ve své skrýši (např. dutiny stromů, vývraty, skalní dutiny, nory jezevců apod.), za teplých dnů se však ráda vyhřívá na slunci. Na lov vyráží v noci.


Potrava
Její potravu tvoří až z 80 % hlodavci, dále ptáci a jiní drobní obratlovci, výjimečně uloví i větší zvířata (např. divokého králíka, zajíce nebo srnče).

Rozmnožování
Žije samotářsky. V době páření, které v České republice spadá do jarních měsíců, se na čas stává společenskou a svého partnera láká hlasitým mňoukáním. Celkově se říje podobá říji koček domácích, ale je více skrytá a probíhá hlavně v noci. Březost trvá cca 65 dnů a končí porodem tří až pěti koťat. Koťata obyčejně vrhá od dubna do června a stará se o ně až do podzimu, kdy se osamostatňují. Dospělosti dosahují zhruba ve stáří dvanácti měsíců. Matka mláďata brání (postaví se i člověku) a v případě ohrožení je přenáší do jiného úkrytu.[
http://www.pise.cz/blog/img/panther/56850.jpg
http://www.pise.cz/blog/img/panther/56849.jpg

http://www.chuman.cz/fotos/91.jpg
http://www.felissilvestris.ic.cz/stopy.jpg
http://www.guh.cz/edu/bi/biologie_obratlovci/foto05/foto_037.jpg
http://www.benak.info/galerie/albums/userpics/10006/D2H_7405_172gal.jpg



Pes

4. února 2010 v 17:05 | kattyss |  zvířata

Pes


Pes horský (Pseudalopex culpaeus)
Tento článek pojednává o skupině psovitých šelem. Další významy jsou uvedeny v článku Pes (rozcestník).
Pes je české označení pro několik psovitých šelem. Nejznámější z nich - pes domácí - patří spolu s psem dingo k druhu vlk obecný Canis lupus.



Jako psi jsou v češtině pojmenovány další rody:
Jménem pes kunovitý se někdy nazývá i psík mývalovitý.

Obsah

//<![CDATA[ if (window.showTocToggle) { var tocShowText = "zobrazit"; var tocHideText = "skrýt"; showTocToggle(); } //]]>


Historie a vývoj psů

Před několika tisíci lety začali člověk a pes spolu k oboustrannému prospěchu žít a těšit se ze společnosti toho druhého. Časem se vyvinula různá plemena psů a někteří z nich pak s člověkem lovili, jiní s ním různými způsoby pracovali a další se stali jeho společníky.
Ve všech oblastech severní polokoule, kde vlk žil volně, si ho naši předkové ochočili. Inuité v Severní Americe vyšlechtili tažné psy, zvířata se silnými plecemi, která byla schopná tahat saně s těžkými náklady. Další psí plemena vznikla v Asii, počínaje válečnými psy se silnou kostrou, jako jsou například mastifové, až po jemná společenská plemena, jako jsou pekingští palácoví psíci. Psi se schopností rychle běhat byli šlechtěni ke štvaní zvěře a vytvořili základ moderních plemen, jako jsou afgánský chrt, saluka a greyhound.


Evoluční původ

Kořeny psů rodiny sahají hluboko, až do druhohor. tehdy se objevili kreodonti, prašelmy, současníci posledních dinosaurů. Přibližně přes 40 miliony let, v oligocénu, začali vymírat a vyhynuli ještě dříve, než předkové psů zahájili svou kariéru. Prvním předkem psů byla šelma miacis, ze které se vyvinuly šelmy psovité a šelmy kočkovité.
Psi se pravděpodobně vyvinuli z pěti základních plemen:
  • Canis familiaris inostranzevi - psi molossoidní, neboli psi s vrásčitou kůži
  • Canis familiaris palustris - psi, kteří se vlkům podobají nejvíce
  • Canis familiaris leineri - předchůdci chrtů
  • Canis familiaris intermedius - předchůdci ohařů
  • Canis familiaris matris optimae - předchůdci pasteveckých psů
Z těchto pěti psů se vyvinulo dnešních přibližně 400 plemen.


Nemoci psů

Infekční nemoci

  • Infekční hepatitida - Smrtelné virové onemocnění všech kategorií psů, které končí úhynem jedince z důvodu selhání všech orgánů, nejvíce postižená jsou játra. Vakcinace spolehlivě brání nákaze.
  • Leptospiroza - Bakteriální smrtelné onemocnění způsobující druh Leptospira spp. patřící mezi Spirochety, přenosné na člověka, které se vyznačuje selháním vnitřních orgánů, nejvíce postižené jsou játra a ledviny. Přírodním rezervoárem jsou hlodavci. Spolehlivá obrana je vakcinace.
  • Parainfluenza - Virová infekční laryngotracheitida neboli "psincový kašel" způsobující záchvatovitý silný kašel, kterému lze předcházet vakcinací.
  • Parvoviróza - Akutní, vysoce nakažlivé virové onemocnění, které končí jejich smrtí v důsledku dehydratace a bakteriální sepse. Onemocnění postihuje střevo, kostní dřeň, lymfoidní tkáň a svalovinu srdce myokard. Nákaze se bráníme pravidelnou vakcinací. Nemoc je nejvíc nebezpečná pro štěně.
  • Psinka - Smrtelné virové onemocnění, které je dobře tlumené vakcinací. Onemocnění se šíří kapénkovou infekcí i transplacentárně. Rozlišuje se zánětlivá a nezánětlivá forma. Postiženi mohou být všichni masožravci.
  • Vzteklina - Smrtelné akutní virové onemocnění přenosné na člověka. Majitelé psů mají ze zákona povinnost u nich provést vakcinaci, která se každoročně opakuje.


Paraziti


Plemena psů

V průběhu soužití psa s člověkem se podařilo vytvořit nejrůznější plemena psů, které jsou obrazem lidských potřeb. V dnešní době máme velké množství plemen psů, které se liší velikostí, zbarvením a účelem.


http://www.zlatyretriever.cz/images/fotky/psi.jpg
http://www.celysvet.cz/krasne-fotky/120/psi/psi-226.jpg

http://www.celysvet.cz/foto/tazni-psi_2.jpghttp://www.celysvet.cz/krasne-fotky/120/psi/psi-224.jpghttp://www.muzeum.myto.cz/archiv/img/psi05.jpg
http://www.cz-pes.cz/gallery/obr_1193595391-pejci.jpg
http://www.pc-guru.cz/blog/psi-kalendar/psi-kalendar-3.jpg

http://www.braunstein.cz/pics/2000/2000_03_050_Kb_Dasenka_Asta.jpg