Leden 2010

Delfín

28. ledna 2010 v 16:57 | kattyss |  zvířata

Delfín obecný




Wikipedie:Jak číst taxobox Delfín obecný
Delfín obecný
Delfín obecný
Stupeň ohrožení
Vědecká klasifikace
Říše:živočichové (Animalia)
Kmen:strunatci (Chordata)
Třída:savci (Mammalia)
Řád:kytovci (Cetacea)
Čeleď:delfínovití (Delphinidae)
Rod:delfín (Delphinus)
Binomické jméno
Delphinus delphis
(Linné, 1758)
Cetacea range map Short-beaked Common Dolphin.PNG

Delfín obecný (Delphinus delphis) je druh kytovce z čeledi delfínovití

Vzhled
Délka jeho těla činí 1,8-2,6 m, hmotnost asi 75-115 kg. Je tedy menší než delfín skákavý.[zdroj?] Jeho tělo je štíhlé, základní zbarvení hnědé až černé, na břiše bělavé, na bocích světlé skvrny a pruhy.

Rozšíření
Delfín je rozšířen téměř ve všech mořích od tropického po mírné pásmo. Žije zejména v pobřežních vodách, kde je dostatek potravy. Je nejhojnější druh delfína

Způsob života
Je to společenský živočich. Žije tedy v hejnech. Když spí, spí vždy jen jedna půlka mozku a ´tou druhou dává pozor, když je jedna půlka ,,unavená" vystřídá je. Delfín obecný plave rychlostí 35 km/h. Mají silnou ocasní ploutev, ta jim umožňuje dlouhé skoky nad hladinu i poskakování ve vzpřímeném postoji za pomoci jejích rychlých úderů o hladinu. Tento trik je často využíván v delfináriích. Pod vodou je schopen zůstat 3-4 minuty bez nadechnutí. Domlouvá se pomocí takzvané echolokace ve velmi vysoké frenkvenci pohybující se mezi 2-10 kHz tj. vydávání signálů odrážejících se ve vodě

Potrava
Jejich nejčastější rybí potrava jsou sledi a makrely, doplňují je hlavonožci. Loví společně, ryby shánějí k sobě a nahánějí je k hladin

Mytologie
Právě tento druh delfína se objevuje na starověkých malbách a mozaikách. Rovněž vystupuje v příbězích, předávaných z generace na generaci, ve kterých vozili malé děti na hřbetě jako koně a na poslední chvíli zachraňovali topící se lidi. To se donedávna považovalo za pohádky, dnes už ale víme, že měly reálný základ



Lev

25. ledna 2010 v 16:03 | kattyss |  zvířata

Lev




Tento článek pojednává o kočkovité šelmě. Další významy jsou uvedeny v článku Lev (rozcestník).
Wikipedie:Jak číst taxobox Lev
Popis obrázku chybí

Stupeň ohrožení
Vědecká klasifikace
Říše:živočichové (Animalia)
Kmen:strunatci (Chordata)
Třída:savci (Mammalia)
Řád:šelmy (Carnivora)
Čeleď:kočkovití (Felidae)
Podčeleď:velké kočky (Pantherinae)
Rod:Panthera
Druh:lev pustinný (Panthera leo)
Binomické jméno
Panthera leo
(Linné, 1758)
Dnešní rozšíření lva
Dnešní rozšíření lva
Poddruhy
  • lev severokonžský (P. l. azandica)
  • lev konžský (P. l. bleyenberghi)
  • lev indický (P. l. goojratensis)
  • lev jihoafrický (P. l. krugeri)
  • Lev berberský (P. l. leo)
  • lev kapský (P. l. melanochaita)
  • lev núbijský (P. l. nubica)
  • lev perský (P. l. persica)
  • lev senegalský (P. l. senegalensis)
  • lev východoafrický (P. l. somaliensis)
  • lev masajský (P. l. massaica)
Sesterská skupina
jaguár americký (Panthera onca)
Lev pustinný je savec čeledi kočkovitých (Felidae) a jedním ze čtyř druhů velkých koček rodu Panthera. Lev je po tygrovi druhou největší kočkovitou šelmou. Hlavním a určujícím rysem lvích samců je jejich hříva. Samci váží od 150-250 kg a samice 120-150 kg. V divočině se lvi dožívají 10-14 let, kdežto v zajetí se mohou dožít i věku 20 let. Dříve se lvi nacházeli v celé Africe, Asii a dokonce i Evropě, dnes se vyskytují pouze v Africe a na několika místech v Indii. Jsou to společenská zvířata a loví ve smečkách. U lvů se znatelně projevuje pohlavní dimorfismus.

Populace a rozšíření
Lvice v olomoucké zoo na Svatém kopečku.
V relativně nedávné době sahalo přirozené prostředí lvů od severu Euroasie - PortugalskoIndie, až po Afriku (kromě Sahary). Poslední evropští lvi zemřeli již v dávných časech. Na Kavkazu, posledním útočišti euroasijských lvů přežila populace lva indického až do 10. století. Mezi pozdním 19. a raným 20. stoletím také vymřeli lvi ze severní Afriky a Blízkého východu. V dnešní době žije nejvíce lvů ve východní a severní Africe, avšak jejich stavy se rychle snižují. Dnes je africká lví populace odhadována na 16 000-30 000 kusů žijících v divočině. V 90. letech minulého století byl stav populace odhadován na 100 000 jedinců. Stále se zvyšující kontakt s lidmi je pokládán za hlavní důvod, který vede ke snížení jejich stavů. Zbylé populace od sebe bývají geograficky izolovány, což může vézt k tzv. inbreedingu - potlačení dalšího rozvíjení genofondu.
Lev indický (Panthera leo persica, také perský nebo asijský), jehož historické území sahalo od Turecka až po Indii a od Kavkazu po Jemen, byl vyhuben na celém území Palestiny a Blízkého východu. Dnes žijí lvi na území národního parku Gir Forest, severozápadně od Indie. Kolem tří set kusů také našlo útočiště o rozloze 1412 km² v lesnatém státě Gujarat. Jejich stavy zůstávají stabilní. V období pozdního pleistocénu byli lvi k nalezení také v Americe a severní Euroasii. Nejzajímavějšími poddruhy byly lev kapský a lev americký (neplést s pumou americkou, také známou jako americký lev). Tyto poddruhy byly nedávno považovány za dva odlišné poddruhy, genetické studie to prokázaly.

Potrava a lov
Lvi v Etoshském národním parku bojují o potravu.
Lev a mládě pojídající buvola afrického
Nejčastěji loví lvice
Lvice loví ve smečkách, obvykle v noci nebo za úsvitu. Jejich kořistí se stávají hlavně vetší savci jako jsou antilopy, pakoně, buvoli a zebry, ale také menší zvířata jako zajíci a ptáci. Nepohrdnou ani zdechlinami, které usmrtila jiná zvířata jako hyeny a jiné psovité šelmy. V některých lokalitách se lvi začali soustředit na pro ně jinak nezvyklou kořist, sloní mláďata, která loví v území řeky Savuti a také v Linyanti, kde se naučili lovit hrochy. (Savuti a Linyanti jsou řeky národního parku Chobe v Botswaně.) Jsou známy případy, kdy extrémní hlad dovedl lva až k usmrcení mladých slonů, časem začali napadat i dospělejší slony a příležitostně také dospělé jedince.
Lvíčata se učí lovit už ve třech měsících, ale většinou se nestanou úspěšnými lovci před dosažením druhého roku života. Lvi vyvinou rychlost 50-55 km/h, ale postrádají vytrvalost. Proto se nejdříve musí za svou kořistí plížit alespoň do vzdálenosti 30 metrů. Obvykle někteří lvi spolupracují a snaží se obklíčit stádo z několika míst. Jejich útok je rychlý a smrtící, lvice se snaží dohnat kořist rychlým sprintem a výpadem s vytaženými drápy,dlouhé skoky na oběť jsou mýtus. Kořist většinou usmrtí zastavením přívodu krve do mozku,stisk na hrdle, nebo u menší kořisti zlomením vazu tlapou. Lvi loví na otevřeném prostranství, kde mohou být lehce zpozorováni, týmová práce ve smečce zvyšuje úspěšnost lovu. Smečka také pomáhá při ubránění již ulovené kořisti před ostatními predátory, například hyenami (ty mohou zdechlinu ucítit i na vzdálenost několika kilometrů). Samci se ve smečce většinou na lovu nepodílejí, ale pokud se snaží ulovit nějaká větší zvířata jako jsou buvoli, zapojí se.


Sociální chování

Lvi jsou masožraví a projevují dva typy společenského uspořádání. Někteří jsou součástí smečky, která se skládá z příbuzných samic, jejich mláďat a skupiny jednoho až čtyř samců (tzv. koalice), kteří se páří s dospělými samicemi. Další skupinou jsou nomádi, což jsou samotáři, někdy i jedinci žijící v páru.
Protože jsou samice lehčí a menši, jsou více hbité a daleko rychlejší než samci, proto se na lovu podílejí největší měrou. Samec naopak využívá svou sílu a velikost pro ochranu teritoria a střežení ulovené kořisti (díky tomu mají samci nárok na ulovenou potravu). Odpočívající lvi si mezi sebou vzájemně projevují náklonnost, hladí se, čistí si srst a drbou se. Když ale dojde na jídlo, je tu každý sám za sebe s jediným cílem - urvat co největší kus. Handrkování a boje jsou při pojídání kořisti na denním pořádku. Většinou nejdříve žerou samci a poté samice se lvíčaty.
Samci i samice se poté snaží ochránit svou ulovenou kořist před jinými predátory a mrchožrouty. Někteří individuálněji založení lvi se dokonce snaží vést hlavní úlohu v ochraně kořisti, když se ostatní členové smečky s požíráním loudají. Tito "loudalové" nebývají ostatními členy trestáni, možnou hypotézou může být fakt. ze poskytují smečce jiné "služby", takže jim ostatní lvi odpustí. Další alternativou může být to že lvi odměňují členy, kteří brání potravu…
Obyčejně lví samci netolerují samce z jiných teritorií a samice nesnesou přítomnost jiné, cizí samice.
Většinu času svého života tráví odpočíváním, a to až 20 hodin denně.

Rozmnožování a sexualita
Pářící se pár
Lvíče
Lvi se páří v jakémkoliv roční období, samice mívají estrální cykly. V průběhu souboje, který páření doprovází a který může trvat i několik dní kopuluje pár pravidelně 20x až 40x denně. V tomto období také zřídka pořádají větší lovy. V zajetí se lvi rozmnožují velice dobře.
Březost samice trvá 100-120 dní, poté porodí 1 až 4 mláďata. Samice ve smečce se snaží rozmnožovat ve stejnou dobu, takže se můžou vzájemně starat o krmení a chování mláďat. Lvíčata jsou odstavena po šesti až sedmi měsících. Vzájemné souboje o jídlo jsou v divočině na denním pořádku, proto se až 80% mláďat nedožije ani dvou let.
Když nový samec (nebo koalice) převezme vládu nad smečkou původním samcům, zabije většinou mláďata. Toto chování je vysvětleno tím, že samice se znovu stanou plodnými až tehdy, když jejich mláďata dospějí nebo zemřou.
Samci pohlavně dospívají kolem věku tří let a stávají se schopnými převzít vládu nad jinou smečkou ve věku 4 až 5 let. Stárnou a slábnou zhruba v 8 letech. Tento věk poskytuje jen malou naději pro narození a dospívání vlastního potomstva. Samci se musí začít rozmnožovat hned jak se dostanou do smečky.
Samice se často snaží svá mláďata před lvím samcem uchránit, ovšem jen málokdy úspěšně. Samec většinou nejdříve zabije mláďata, která jsou mladší dvou let a jejichž matky jsou příliš slabé na to, aby je ochránily. Samice uspějí většinou tehdy, jsou-li alespoň čtyři proti jednomu lvímu samci.
Pozorovatelé zjistili, že obě pohlaví mohou vykazovat znaky homosexuality. Lví samci spolu vytvářejí pouto, vzájemně se o sebe starají a tisknou se k sobě. Samičí homosexualita byla pozorována pouze v zajetí.

Fyziologická charakteristika
Samci, dobře rozpoznatelní podle hřívy, mohou vážit 150-225 kg. Samice dosahují hmotnosti 120-150 kg. Největší africký lev držený v zajetí vážil 366 kg.
Samci dosahují délky 170-250 cm. Samice zhruba 140-175 cm. Ocas měří 70-100 cm a je zakončen střapcem, který v sobě ukrývá zhruba 5 mm dlouhý trn. Lvi jsou jediné šelmy, které tento střapec mají. Jeho funkce je dosud neznámá. V divočině se lvi dožívají až 15 let, v zajetí to může být až o deset let více.
Kožich bývá zbarven různě - Od světle žluté přes načervenalou až po tmavě hnědou. Hříva samců bývá světle žlutá až černá. Břišní partie bývají světlejší, střapec na ocasu je vždy černý.

Hříva

Termografický snímek zachycující lva v zimním období
Dříve se vědci domnívali, že se podle barvy, tvaru a hustoty hřívy daly jednotlivé poddruhy odlišit, ale opak je pravdou, barva a velikost závisí hlavně na prostředí, ve kterém lev žije. Lvi, kteří žijí v prostředí s nižší teplotou (např. evropské a severoamerické zoo) mají hřívu hustější a většinou tmavěji zbarvenou. V národním parku Tsavo v Senegalu žilo několik samců lva bez hřívy. Absence hřívy může být způsobena jak klimatickými podmínkami, tak také sexuálním dospíváním, které souvisí s produkcí testosteronu. Vykastrovaní lvi mívají hřívy menší. Velká hříva může být u lva také znakem genetického a fyzického zdraví, také mu poskytuje jistou ochranu při soubojích. Na druhou stranu se však lev více zahřívá. U některých poddruhů dávají samice přednost lvu s velkou a hustou hřívou, která bývá znakem dobré plodnosti. Je také možné, že při páření se samci s větší hřívou jsou více aktivní, avšak tato skutečnost nebyla vědecky potvrzena.


Historický vývoj

Nejstarší fosilní nálezy kočky připomínající lva jsou známy z Tanzanie, stáří je odhadováno na 3,5 milionu let. Někteří vědci se domnívají, že šlo o původní druh lva, avšak většina se shodla na tom, že jde pouze o šelmu lvu podobnou. Nejstarší známé nálezy druhu Panthera leo byly nalezeny v Africe a jejich stáří je odhadováno na 700 000 let. Panthera leo se poprvé objevil v Evropě před 300 000 lety v Itálii jako poddruh Panthera leo fossilis. Z tohoto nálezu je také odvozený poddruh Panthera leo speleae - lev jeskynní, který se také začal objevovat před 300 000 lety. V období pleistocénu se lvi rozšířili také na území Severní a Jižní Ameriky a vznikl nový poddruh Panthera leo atrox - lev americký.
V severní Euroasii a Americe byli lvi běžní, vymřeli před poslední dobou ledovou - zhruba před 10 000 lety.

Slon

25. ledna 2010 v 12:59 | kattys |  zvířata
Wikipedie:Jak číst taxobox Slon
Slon indický
Vědecká klasifikace
Říše:Živočichové (Animalia)
Kmen:Strunatci (Chordata)
Podkmen:Obratlovci (Vertebrata)
Třída:Savci (Mammalia)
Řád:Chobotnatci (Proboscidea)
Čeleď:Slonovití (Elephantidae)
Rod:Slon (Loxodonta) a (Elephas)
Druhy
Slon je největší žijící suchozemský savec. Při narození váží okolo 100 kg. Samice slona je březí 20 až 22 měsíců, což je nejdelší doba březosti u suchozemského zvířete. Slon se dožívá 60 až 70 let. Největšího slona zastřelili v Angole v roce 1974, vážil 12 000 kilogramů. Sloni jsou v současnosti přísně chráněný druh po celém světě.

Základní informace
Slon je charakteristický svým chobotem, což je kombinace nosu a horního rtu, který používá pro získání potravy. Chobot slouží zejména pro získání potravy, které je příliš vysoko a slon je schopen jím zvednout náklad o hmotnosti až 1 tuny. V horku si často chobotem na sebe házeji písek či prach.[1] Sloni mají také kly. Tyto velké zuby jim vyčnívají z tlamy. Sloní kly jsou jedním z hlavních důvodů jejich lovu. Obchod s nimi je zakázán v mnoha státech.

Potrava
Sloni jsou býložraví a tráví denně až 16 hodin konzumací rostlinné potravy. 50 % potravy tvoří trávy. Zbytek je listí, kořínky, ovoce, semínka či květiny. Dospělý slon dokáže sežrat100 až 320 kg potravy za den. Trávicí ústrojí slona je schopno zpracovat pouze 40 % celkového zkonzumovaného množství, zbytek projde nestráven zažívacím traktem.

Lov
Lov slonů, ať již legální nebo ilegální, má neočekávané důsledky v anatomii slonů. Afričtí lovci slonů zabíjí slony s velkými kly, což dává šanci přežít slonům, kteří mají malé nebo žádné kly. Díky potlačování genu, který vytváří kly, se objevují v některých populací sloni, kteří mají až o 30 % menší kly. Sloni bez klů, kdysi velmi ojedinělá genetická anomálie, se nyní velmi rozšiřují. Efekt slonů bez klů může mít velmi závažné důsledky na prostředí, včetně slonů samotných. Sloni používají své kly k "orání" země při hledání minerálů, vegetace či při boji mezi samci.

Domestikace
Sloni byli a jsou používáni k různým účelům. Váleční sloni byli používáni armádami na indickém subkontinetnu a Peršany. Byli používáni v hellénistických říších, Ptolemaiovců a Seleukovců. Kartaginský vojevůdce Hannibal použil slony ve svém tažení proti Římu, kdy s nimi dokonce překročil Alpy.
Indičtí sloni jsou používání pro transport ale i pro zábavu, jsou velmi známí v cirkusových představeních. Nicméně sloni nebyli nikdy plně domestikováni, samci slonů jsou v období říje velmi nebezpeční a obtížně se kontrolují. Sloni používaní lidmi jsou převážně samice. Váleční sloni jsou výjimkou.
Je ekonomičtější chytit divokého mladého slona, než vychovat slona v zajetí.
Africké slony se obvykle nepodaří domestikovat, ačkoliv někteří dobří chovatelé uspěli tím, že přivedli k africkému slonu slona indického.



Trénink slonů k přepravě dřeva v Thajsku




.Druhy
Jsou známy dva druhy slonů - slona afrického a slona indického (Elephas maximus). Africký slon je větší než asijský (měří až 4 m a váží 7 500 kg) a má větší uši. Cirkulace krve v tepnách boltců slouží k lepšímu ochlazování pod africkým sluncem. Zatímco samice slona afrického má kly, samice slona indického je nemá. Na rozdíl od svého asijského bratrance má africký slon na chobotu dva "prsty" .
V Africe se objevují dvě populace slonů - savanní a pralesní. Poslední genetické studie ukázaly, že se jedná o dva rozdílné druhy. Pralesní populace je nazývána Loxodonta cyclotis, slon pralesní, zatímco savanová dostala jméno Loxodonta africana. Tato reklasifikace druhu byla důkazem, že je možné dvě tak malé populace rozdělit do dvou živočišných druhů.
Teprve nedávno byl uskutečněn významný objev - Slon nepálský (nebo také himalájský - oficiální název ještě nebyl uznán). Pověsti o něm nebyly brány vědci vážně, ale v roce 1992 se ho povedlo badateli Johnu Blashford-Snellovi objevit a fotograficky zdokumentovat. Značně se liší od Slona indického, je agresivnější, větší, a jeho charakteristickým znakem jsou dva hrboly na hlavě. Jedná se zřejmě o poddruh slona indického nebo také o zcela nový druh. Pro úplnou vědeckou analýzu se čeká na uhynulého jedince či nalezení kosterních pozůstat
<!--//--><![CDATA[//><!-- var pp_gemius_identifier = new String('zPblFGtzyaQ9WqtbMJigPeTS31kdP3tABsfndjE4k5v.87'); //--><!]]>